Sochařka a medailérka Majka Wichnerová: Štěstí je spokojenost, mír, láska, svoboda, práce a vlast

8 fotografií

Medailérka, akademická sochařka Majka Wichnerová, mimo jiné vytvořila i dvě medaile Štěstí pro Českou mincovnu. Čtyřiasedmdesátiletá optimistka patří k nejznámějším současným tvůrcům české numizmatiky. A v životě je pro ni problémem jen máloco.

Čtěte také

Co mají společného socha Barunky Panklové, naše slavná korunová mince a Památník lidickým dětem?

Deset let po emigraci začala Majka Wichnerová studovat sochařinu u profesora Burgeffa v Kolíně nad Rýnem. „On byl také vynikající medailér, převzala jsem od něj techniku rytí do sádry. V roce 1980 jsem udělala zkoušky, nastoupila do Burgeffovy mistrovské třídy a o sedm let později jsem se stala jeho mistrovskou žákyní. Obor se jmenoval volná plastika v architektuře."

Je to úplně něco jiného, být zase doma. Doba v exilu nebyla jednoduchá

Těžké chvíle v exilu Marie překonávala vzpomínkami na krásné letní pobyty u babičky na Hasině, ale i u druhé babičky v Trutnově. To jí dodávalo sílu.
Když už to bylo možné, dojížděla do vlasti za nemocnou maminkou a starala se o ni.

Majčin život nebyl a není procházka růžovou zahradou, přesto neztratila optimismus. Pomáhá jí tvorba i zahrada, o kterou se s entuziasmem stará|foto:Vladislava Wildová, Český rozhlas

„Zjistila jsem, že je to úplně něco jiného, být zase doma. Když jsem mohla znovu přijet, bylo to jako výhra v loterii."

Dnes Marie Wichnerová patří k nejznámějším současným tvůrcům české numizmatiky. Inspiraci hledá v přírodě. Nejraději tvoří doma, dlouho do noci, když je klid. Zároveň ale pracuje pod tlakem, kdy nad ní visí termín odevzdání. To pak třeba pět dní musí zapomenout na svou kouzelnou zahradu a její údržbu. Vzápětí jí to ale bohatě vynahradí.

Čtěte také

Sedloňov a výtvarnice, řezbářka i kronikářka Jarmila Haldová patří neodmyslitelně k sobě

Marie dnes už nedokáže spočítat, kolik návrhů vytvořila. Sádry se jí doma hromadí, postupně je tedy třídí, některé schovává, jiné vyhazuje. Ví jen, že to bylo moc práce a času, ale podstatné je, že každá nová práce pro ni vždycky byla výzvou udělat ji co nejlíp.

Z Majčiných návrhů připomínáme namátkou Založení Sokola, Jan Hus, Franz Kafka ( ke 130. výročí narození), Olga Havlová (k 80. výročí narození), Mariánský most v Ústí nad Labem, Negrelliho viadukt v Praze, Kamil Lhoták, Bohumil Hrabal, Rabi Jehuda Löw, Předsednictví v Radě EU.

Akademická sochařka Marie Wichnerová (nar. 1946), absolventka Hollarovy výtvarné školy v Praze po maturitě (v roce 1965) emigrovala se svým manželem, významným vědcem přes Jugoslávii do Izraele. Po dvou měsících pak odjeli do Německa, kde prošli vším, co souvisí s životem emigranta. Usadili se v Jülichu, kde pracovala jako grafička a později učitelka výtvarné výchovy na gymnáziu.

V Kolíně nad Rýnem vystudovala sochařství, obor volná plastika. Nyní se věnuje technice rytí do sádry a navrhla mnoho mincí a pamětních medailí. Tu vůbec první s tématem Karlovy Univerzity vytvořila pro Českou národní banku v roce 1998. O rok později začala tvořit také pro Českou mincovnu. Po roce 2000 se natrvalo vrátila do vlasti. Žije a tvoří v domku pro prarodičích v Hasině na Rožďalovicku. Je milovnicí koček a nadšenou zahradnicí.