Smrtonosné výlety do pralesního ráje
Turisté se opatrně prodírají horským pralesem. Na pokyn domorodého průvodce všichni strnou. Přes zelenou stěnu bujného porostu k nim pronikají tlumené zvuky. Průvodce opatrně poodhrne křoví a turistům se otevírá pohled, za kterým urazili tisíce kilometrů. Vzápětí začnou cvakat uzávěrky fotoaparátů a videokamery se rozběhnou na plné obrátky.
V pralesním podrostu sedí horské gorily. Je tu mohutná samice s malým mládětem, o kousek dál sleduje po očku vetřelce obrovský samec se stříbřitě šedým hřbetem. Lidoopi na chvíli zneklidní, ale pak se dál věnují svým záležitostem. Některé dokonce zvědavě popojdou k lidem a zastaví se jen pár metrů od návštěvníků. Turisté skoro nedýchají a vychutnávají opojný pocit splynutí s přírodou. Stačilo by udělat dva, tři kroky, vztáhnout ruku a člověk by se mohl těch nádherných tvorů dotknout.
Podívaná nemá dlouhé trvání. Průvodce tiše vybízí k návratu. Turisté klopýtají sotva znatelnou stezkou zpátky do základního tábora. Nikomu se nechce věřit, že za pár dní už budou zase sedět v kancelářích vysoko nad některou ze světových metropolí, místo lepkavého pralesního vlhka jim bude dýchat do tváří proud vzduchu z klimatizace a místo pralesního ptáka, který se právě ozývá z korun stromů vysoko nad jejich hlavami, jim bude v kapse vyzvánět mobilní telefon. Z výletu do horských pralesů Ruwenzori jim zbudou jen vzpomínky, album fotografií a nahrané videokazety.
Gorilám zůstávají po turistech trvalejší "památky" - lidské viry, bakterie nebo cizopasníci. Tento danajský dar může poslední přežívající horské gorily stát existenci.
Stále častěji slyšíme o opičích virech ohrožujících lidstvo. Původcem onemocnění AIDSu, virem HIV, se lidé nakazili od šimpanzů a mangabejů černých. Opice jsou zřejmě zdrojem i dalších nebezpečných virů, z nichž smutnou proslulost zabijáka si vydobyl vir ebola. Zcela nedávno odhalili francouzští vědci u opic početnou skupinu tzv. herpesvirů, které jsou rovněž schopny nakazit člověka.
Ve strachu o lidské zdraví ale zapomínáme na zdraví lidoopů. V roce 1988 onemocněla jedna skupina horských goril chorobou, která se projevovovala silným kašlem. Šest goril nemoci podlehlo, dalších 27 se naštěstí uzdravilo. Nejpravděpodobnějším vysvětlením se zdá nákaza spalničkami od lidí. Ve strachu o osud goril tehdy veterináři nekompromisně zavrhli zásadu nezasahovat do života volně žijících zvířat a oočkovali pětašedesát zdravých goril proti spalničkám. Choroba pak zmizela stejně náhle, jako vypukla.
Kdysi žily horské gorily ve vysokohorské džungli samy. Domorodí obyvatelé v nich viděli mýtické tvory a svět, jenž sám sebe označuje za civilizovaný, neměl o jejich existenci tušení. Člověka a gorily dělil zelený nárazník neprostupného pralesa. V posledních desetiletích ale tato bariéra padá. Rostoucí domorodá populace si žádá stále nová pole. Prales ustupuje, lidé pronikají do hor. Přijíždějí turisté ochotní zaplatit horentní sumy za pomíjivý okamžik kontaktu s divokými zvířaty. Ti všichni za sebou zanechávají mikroskopické zabijáky. Kromě spalniček zjistili veterináři u horských goril další lidské choroby, např. chřipku, salmonelózu nebo tuberkulózu. Mezi gorilami se nebývale rozmáhají i cizopsaní červi.
Ale ani vědci nemají v tomto směru čisté svědomí. V roce 1996 propukla v tanzanijském národním parku Gombe mezi šimpanzi chřipka. Nakazilo se jí jedenáct zvířat, včetně samice se dvěma malými mláďaty. Šimpanzi pocházeli z tlupy, kterou vědci denně přikrmovali, aby navykli zvířata na přítomnost lidí a mohli zblízka studovat život těchto nejbližších živočišných příbuzných člověka. S příchodem období dešťů mnoho vědců nastydlo, ale ve své práci nepolevili. Nikdo z nich si neuvědomil, že s potravou roznáší mezi šimpanze i nebezpečné viry.
Vědci bijí na poplach a poukazují na absurditu situace. Lidé, kteří se ve Spojených státech starají o opice a lidoopy v zoologických zahradách nebo výzkumných centrech, povinně pracují v ochranných maskách a rukavicích. Musejí být očkováni proti chorobám, kterými by mohli ohrozit své svěřence. Absolvují opakovaná lékařská vyšetření, která prokáží, zda nejsou nakaženi cizopasníky. Každoročně jsou u nich prováděny tuberkulinační testy. Pokud by se chtěl tentýž člověk přiblížit v horském pralese Ruwenzori na pět metrů k posledním horským gorilám, nemusí se podrobit žádnému z těchto opatření.
Tento alarmující stav se musí změnit dříve, než bude pozdě. Pokud už není pozdě! Možná právě teď nakukuje skupinka nadšených turistů do života jedné z posledních tlup horských goril. Možná někdo z nich kýchl na list, který si po jeho odchodu utrhne jedna z goril. A možná právě tím by vyřčen nad těmito zvířaty neodvratný ortel smrti.
ČRo 2 - PRAHA, Meteor, sobota 8.05
Vysílání 6. ledna 2001
