Šlo nám o to, abychom z ničeho udělali něco, popisuje Michal Horáček spolupráci s Hapkou

„Petr Hapka se jednoho dne dozvěděl, že má rakovinu jazyka. Jako poslední před operací tehdy nazpíval zrovna tuto písničku. Možná i v tom je to tajemství, že ta píseň tak promlouvá k lidem,“ uvažuje.

„Na internetu v různých fórech jsem se dočetl: Při téhle skladbě jsem vznikla. Jestli ta písnička pomohla i lepší populační situaci v naší republice, tím lépe,“ směje se Michal Horáček.

S Petrem Hapkou se seznámili v roce 1974. „Měli jsme poměrně intenzivní vztah. Šlo nám o to, aby se něco narodilo, abychom z ničeho udělali něco.“

Kde vznikla láska k hudbě

„Zřejmě k tomu pomohla genetika. Zejména maminčina,“ soudí Michal Horáček. „Táta byl divadelník. Byl nejen dramaturgem Národního divadla, dokonce se snažil dostat do opery. A když zmiňujeme hudbu, měli jsme gramofon a velikou kolekci Osvobozeného divadla. Poslouchali jsme to obden. Díky tatínkovi také ruskou operu a díky mamince písně ze Semaforu.“

Prošel mnoha obory

V rodině byl pradědeček Leopold Heyrovský a prastrýc Jaroslav Heyrovský, jeden rektor, druhý za polarograf oceněný Nobelovou cenou. Byly to vzory? „Já chtěl být hlavně něčím. Až se jednou ohlédnu za svým životem, abych mohl říct, přece jenom se něco podařilo,“ svěřuje se.

Hvězda Hana Hegerová

„Byla to obrovská hvězda. Dělat šanson jako Hegerová nemá smysl. To je jako dělat sochy jako Michelangelo a to už je uzavřené, pokud se chce člověk ve své práci někam posunout,“ zamýšlí se. „Když jsem se dozvěděl, že Hana Hegerová, Petr Hapka a já ve třech uděláme album, to byl pro mne nejkrásnější moment.“

Plánů má hodně

Určitě by chtěl napsat román, po kterém toužil od svých předškolních let, čirou poezii, chtěl by také udělat něco pro lidi, možná vznikne i nějaký hudební projekt. Vyrazí na velkou cestu a chtěl by vypracovat magisterskou nebo doktorskou práci na téma dějiny umění. Ještě by toho chtěl stihnout hodně.