Slávka Kopecká: "Měla jsem štěstí na lidi a vzdávám za to osudu díky“

Pocta Zdeňku Mahlerovi
Obklopuje se zajímavými lidmi, se kterými pak podniká zajímavé věci. Ať už to byli Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Adolf Born, Luděk Munzar a mnozí další. S těmi všemi spolupracovala. Čím si získala důvěru, např. Zdeňka Mahlera, kterému v jejím nakladatelství vyšlo v těchto dnech dílo „Sbohem, můj krásný plameni“. „Velmi si vážím spolupráce s ním. Knihu, která mapuje život skladatele W.A. Mozarta, jsem mu osobně odvezla a on prohlásil, že se mu líbí. Čím jsem si ho získala? To se musíte zeptat jeho, ale vím, že důvěra se nezískává hned. Možná je to tím, že vždy splním všechno, co slíbím. Zdeněk Mahler je jeden z nejvzdělanějších lidí u nás a k tomu profesionál každým coulem. Jsem šťastná, že jsem mohla nahlédnout do jeho dílny a poznat ho také z lidské stránky.“

Slávka Kopecká, novinářka a spisovatelka|foto: Jan Profous

Pocta Jiřímu Sovákovi
Nebojí se jako vydavatelka riskovat? „Udělala jsem pár chyb, ale už je nedělám a umím odmítnout. Problém je, že všechno dělám sama. Mám ale také svobodu a toho si vážím.“ Za svůj největší nakladatelský úspěch považuje knihy, které napsala společně s Jiřím Sovákem. „Říkával mi, že psát memoáry je jako řečnit nad vlastním hrobem. On byl nepřebernou studnicí vzpomínek a historek. Když jsme začínali, volával na mě: *Milostpaní, už vím, jak se to bude jmenovat: trosky.* A opravdu jsme knihu pojmenovali Dík za váš smích aneb Já a moje trosky. Jsem na ni pyšná.“ Splnila si všechny nakladatelské sny? „Není dobré přijít o sny, ale myslím, že se za sebou můžu s klidem otočit. Měla jsem štěstí na lidi a vzdávám za to osudu díky.“

O manažerské práci
Podle Slávky Kopecké musí být dobrý nakladatel také dobrým psychologem. Někdo potřebuje neustále kontrolovat, jiný podpořit. „Manažerská práce je důležitá. Honit musím nejen autory, ale taky sama sebe, protože jsem líný člověk.“