Skutečná dáma českého filmu – Růžena Šlemrová
Český film v době jeho předválečného vývoje není představitelný bez osobité herečky Růženy Šlemrové. A pokud mluvíme o první polovině 20. století, pak musíme zahrnout jak éru filmu němého, tak zvukového. Filmová kariéra Růženy Šlemrové obsáhla celých 40 let. První roli zaznamenáváme už v roce 1914 (šlo o film Noční děs), poslední pak v roce 1955 (Muž v povětří). Letos v listopadu si připomínáme, že uplynulo 130 let od jejího narození.
Růžena Šlemrová se narodila v Plzni a to 10. listopadu 1886. Její otec byl váženou osobností v oblasti historiografie, jmenoval se Bedřich Mach a vyučoval na plzeňském reálném gymnáziu. V roce 1908 se rodina přestěhovala do Prahy a žila na Královských Vinohradech. V osudu Růženy Šlemrové zaznamenáváme jednu netypickou okolnost. Když po maturitě na střední škole projevila zájem o studium herectví, rodiče jí toto směřování ani nezakazovali, ani nerozmlouvali. A tak mladá Růžena (ještě Machová) začala studovat soukromě herectví u slavné herečky Národního divadla Otýlie Sklenářové-Malé.
V roce 1917 bylo slavnostně otevřeno Divadlo na Vinohradech. A už o dva roky později byla Růžena Šlemrová přijata do jeho souboru. V službách této druhé pražské největší scény zůstala pak – s drobnými přestávkami – až do okamžiku odchodu do důchodu v roce 1948. Sehrála zde desítky výrazných rolí, téměř bez výjimky komediálního charakteru. Její doménou byly postavy temperamentních, dominantních dam z tzv. „vyšší společnosti“. Měla ohromný smysl pro groteskní nadsázku, vytvářela panovačné a mravokárné ženy, jichž se jejich okolí bojí, z nichž má strach především jejich životní partner. Vždy byla oblečena v nápadně okázalých kostýmech, ověšena šperky, s oblibou nosila komicky působící klobouky.
Rozhodující pro její filmové působení byla skutečnost, že se vdala za Roberta Šlemra, který byl filmovým producentem a také spoluzakladatelem filmových ateliérů Hostivař. Film jí nabídl velké množství příležitostí, byť – a to i v době její největší slávy, která nastala s érou zvukového filmu – to byly převážně role menší, často epizodní. Ale její herecký naturel se dokázal vždy prosadit, byla vždy snadno rozpoznatelná a také zapamatovatelná. Příkladem by mohla být její postava paní Rézi z filmu Anton Špelec, ostrostřelec (1932), kde se v nevelké roli prosadila i po boku Vlasty Buriana. Po válce a zejména pak v době socialistického realismu pro Šlemrovou už příliš mnoho filmových rolí nezbylo. Nepředstavovala tehdy typ, který by se hodil do budovatelských filmů. Přesto však její herectví i z těchto let v několika roličkách zachyceno bylo.
Vytvořila i několik rolí v rozhlasových činohrách, ale bylo to všechno v éře, kdy se rozhlasové pořady téměř bez výjimky nenatáčely. V rozhlasovém archivu tedy uchovány nejsou. Přesto však se před necelým rokem podařilo rozhlasovému zvukovému technikovi Miloslavu Turkovi, pracovníkovi archivu, učinit vzácný objev. Na zvukových fóliích nalezl a zrekonstruoval nahrávku tzv. divadelního okénka ze září roku 1936. V tomto pořadu, jehož cílem bylo udělat reklamu nové premiéře vinohradského divadla, pohovořil nejprve tehdejší dramaturg divadla Frank Tetauer.
Ve vinohradské inscenaci hry Jeana Anouilhe Byl jeden vězeň, kterou dramaturg Tetauer představil v rozhlasovém divadlením okénku, hrála jednu z hlavních rolí Růžena Šlemrová. A díky tomu, že Tetauer zařadil do svého divadelního okénka ukázku ze hry, můžeme si nyní poslechnout – byť jen v krátkém úryvku – divadelní projev známé komediální herečky. Hraje zde roli Adély. Vedle ní pak v ukázce zazní ještě hlas pozapomenutého herce Ferdinanda Harta, dála pak také Františka Kreuzmanna, herce Národního divadla. Jedná se o jedinou nahrávku hlasu Růženy Šlemrové, které se v archivu Českého rozhlasu nachází.
Růžena Šlemrová zemřela 24. srpna 1962 v Praze.
Růžena Šlemrová při natáčení v rozhlase - 1939. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu