Sklárny Květná: Nejdéle fungující českou sklárnu nepoložil na kolena Napoleon, cholera ani závratné dluhy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Broušení skla ve sklárně Květná (2010)

Křehké výrobky ze sklárny Květná chovaly jako oko v hlavě už naše babičky a prababičky. Z vitríny je vytahovaly jen při těch nejslavnostnějších příležitostech. A není se čemu divit. Ruční výroba skla, zdobeného broušením, rytím a leptáním, tu má více jak dvousetletou tradici.

Připravili: Jitka Škápíková, Jan Kovařík
Dramaturgie: Magdalena Šorelová
Zvukový mistr: Tomáš Mikyška
Hudba: Jiří Litoš
Premiéra: 26. 10. 2021

Sklárna s nejdelší historií na našem území a zároveň jedna z nejstarších skláren v Evropě byla založena na samém konci 18. století. Uprostřed bukových lesů a na nalezišti kvalitního sklářského písku nedaleko Uherského Ostrohu na hranici se Slovenskem ji dal postavit kníže Alois z Lichtenštejna.

Lichtenštejnové byli v 17. a 18. století největšími pozemkovými vlastníky na Moravě. Kníže Alois byl muž vzdělaný a zcestovalý. Věnoval se přestavbám některých rodových panství, například toho lednického, a také podporoval šíření nových hospodářských metod. I výrobu skla na svých panstvích se snažil postavit na vědecký základ, a tak do služeb povolal lékaře a chemika Franze von Weissbacha, který měl v oboru bohaté zkušenosti.

Straňanské hutě

Weissbach nedlouho předtím spolupracoval na vybudování sklárny v Květné u Starého Města pod Sněžníkem a převzal i její vedení. Když byly u Chylic na panství Uherský Ostroh nalezeny sklářské písky, pustil se do zkoumání jejich kvality. Podle výsledků zkoušek shledal, že je písek stále lepší a bělejší, obsahuje takzvané kočičí stříbro a je vhodný pro tabulové a zelené sklo.

A tak správa panství povolala k poradám představitele lichtenštejnského inspektorátu v Břeclavi a 3. února 1792 hlásila ústřední knížecí kanceláři ve Vídni výsledek těchto porad – tedy úmysl zřídit poblíž vsi Strání sklárnu.

Dva roky nato se nedaleko vesnice Strání, v průsmyku asi půl kilometru od moravsko-slovenské hranice, začalo stavět. Podle této obce se později vžil název celé sklárny – dlouhá léta se jí říkalo Straňanské hutě.

Těžké časy

Na přelomu jara a léta 1795 byly postaveny dvě tavicí pece a začaly poslední přípravy na zahájení sklářské výroby.

Jenže po svižném a nadějném startu nastaly horší časy. Počátek 19. století poznamenaly napoleonské války. Sklárna v důsledku toho začala nejprve stagnovat a pak pomalu, ale jistě upadat do větších a větších dluhů.

Od 1. ledna 1808 se stal nájemcem sklárny valašskomeziříčský měšťan František Ležák. Se sklářským podnikáním měl značné zkušenosti, a tak se dalo očekávat, že zanedbanou straňanskou sklárnu postaví znova na nohy.

Jak se vedlo Františku Ležákovi? Kdo převzal sklárny po něm? A jak sklárny přežily první a druhou světovou válku a revoluční roky 1948 a 1989?

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.