Sklárny Květná: Nejdéle fungující českou sklárnu nepoložil na kolena Napoleon, cholera ani závratné dluhy
Křehké výrobky ze sklárny Květná chovaly jako oko v hlavě už naše babičky a prababičky. Z vitríny je vytahovaly jen při těch nejslavnostnějších příležitostech. A není se čemu divit. Ruční výroba skla, zdobeného broušením, rytím a leptáním, tu má více jak dvousetletou tradici.
Sklárna s nejdelší historií na našem území a zároveň jedna z nejstarších skláren v Evropě byla založena na samém konci 18. století. Uprostřed bukových lesů a na nalezišti kvalitního sklářského písku nedaleko Uherského Ostrohu na hranici se Slovenskem ji dal postavit kníže Alois z Lichtenštejna.
Lichtenštejnové byli v 17. a 18. století největšími pozemkovými vlastníky na Moravě. Kníže Alois byl muž vzdělaný a zcestovalý. Věnoval se přestavbám některých rodových panství, například toho lednického, a také podporoval šíření nových hospodářských metod. I výrobu skla na svých panstvích se snažil postavit na vědecký základ, a tak do služeb povolal lékaře a chemika Franze von Weissbacha, který měl v oboru bohaté zkušenosti.
Straňanské hutě
Weissbach nedlouho předtím spolupracoval na vybudování sklárny v Květné u Starého Města pod Sněžníkem a převzal i její vedení. Když byly u Chylic na panství Uherský Ostroh nalezeny sklářské písky, pustil se do zkoumání jejich kvality. Podle výsledků zkoušek shledal, že je písek stále lepší a bělejší, obsahuje takzvané kočičí stříbro a je vhodný pro tabulové a zelené sklo.
A tak správa panství povolala k poradám představitele lichtenštejnského inspektorátu v Břeclavi a 3. února 1792 hlásila ústřední knížecí kanceláři ve Vídni výsledek těchto porad – tedy úmysl zřídit poblíž vsi Strání sklárnu.
Dva roky nato se nedaleko vesnice Strání, v průsmyku asi půl kilometru od moravsko-slovenské hranice, začalo stavět. Podle této obce se později vžil název celé sklárny – dlouhá léta se jí říkalo Straňanské hutě.
Těžké časy
Na přelomu jara a léta 1795 byly postaveny dvě tavicí pece a začaly poslední přípravy na zahájení sklářské výroby.
Jenže po svižném a nadějném startu nastaly horší časy. Počátek 19. století poznamenaly napoleonské války. Sklárna v důsledku toho začala nejprve stagnovat a pak pomalu, ale jistě upadat do větších a větších dluhů.
Od 1. ledna 1808 se stal nájemcem sklárny valašskomeziříčský měšťan František Ležák. Se sklářským podnikáním měl značné zkušenosti, a tak se dalo očekávat, že zanedbanou straňanskou sklárnu postaví znova na nohy.
Jak se vedlo Františku Ležákovi? Kdo převzal sklárny po něm? A jak sklárny přežily první a druhou světovou válku a revoluční roky 1948 a 1989?
Související
-
Moser: Luxusní sklo nejen pro krále, císaře i papeže
Zakladatel značky Moser Ludwig Löwi Moser byl nejen zručný rytec, ale také šikovný podnikatel. První prodejnu měl už ve čtyřiadvaceti letech.
-
Kavalier: Proč vyhlášenou českou sklárnu neodkázal majitel svému synovi?
Slavná historie dynastie Kavalírů se v sázavských sklárnách začala psát v roce 1837. Závěť posledního majitele z rodu Kavalírů byla ale pro rodinu skutečným překvapením...
-
Swarovski: Jak Čechy přišly o legendu bižuterie
Narodil se v Jizerkách, ale zkušenosti sbíral ve Vídni a v Paříži. K patentu ho inspiroval Křižík, ale voda říčky Kamenice jeho sen neutáhla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.