Setuza: Podnik postavený na legendární kostce mýdla s jelenem

7. září 2024

Společnost zabývající se hlavně zpracováním olejnin vyrostla na základech, které položil Johann Schicht. Tomu věhlas přinesla bílá kostka mýdla s jelenem – „šichťák“. Johann Schicht své řemeslo zdědil po tatínkovi, řezníkovi a mydlářovi v jednom. Mýdlo se totiž původně vyrábělo ze zvířecích tuků a výroba toho, co máme dnes spojeno s libou vůní, ani trochu nevoněla. Článek se vztahuje k datu premiéry dílu 19. 11. 2019.

Georg Schicht si malou varnu mýdla otevřel doma ve sklepě. Podle data živnostenského oprávnění 6. července 1848. Do provozu se zapojila celá rodina. Co se jeden den vyrobilo, to se druhý den pěšky rozneslo po okolí a prodalo z ručky do ručky.

Kvalitní zboží za nízké ceny nemělo o zákazníky nouzi. Domácí dílna se postupně proměnila ve skutečnou továrnu. Po 30 letech šlo o slušně zavedenou firmu s deseti dělníky, dvěma úředníky a zázemím tisíců zákazníků.

Nejschopnější ze čtyř synů

Ze svých čtyř synů si Georg Schicht jako nejschopnějšího vybral Johanna a poslal ho do Liberce vyučit se obchodníkem. Později se Johann uchytil ve Vídni v účtárně velkoobchodníka s tuky a oleji, kde poznal velkoobchod ve velkém stylu.

Domů se vrátil s radikálním návrhem – přesunout sídlo firmy. Chtěl dostat podnik blíž k železnici a lodní dopravě, aby výrazně zlevnil dopravu výrobních surovin a uhlí a rozšířil odbytiště. Nastalo tedy stěhování do Ústí nad Labem.

Legenda pod Střekovem

Na území mezi obcemi Kramoly a Novosedlice v katastru Střekova se začala koncem léta 1882 stavět nová továrna. Zatím nic moc velkého – dvě budovy a jeden komín, to bude muset pro deset dělníků a dva úředníky stačit.

Schichtovy závody ale nevyráběly jen mýdlo. Jako jediná továrna v Rakousku zpracovávaly i oleje a palmová jádra, vyráběly vodní sklo, stearin, kokosový olej z kopry, svíčky, glycerin, fermeže… Legendární mýdlo s jelenm přišlo na svět až roku 1891.

Čím se Schichtové zapsali do dějin filmu? Kdy a proč vznikla firma Setuza? Jaký byl její osud po roce 1948 a 1989?

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová