Sem se mi dívejte!…aneb – Za Františkem Filipovským
Pro mnohé mladé diváky a posluchače se pod jménem (a především pod hlasem) Františka Filipovského (narodil se 23. září 1907 a zemřel 26. října 1993) vybaví tento vynikající herec spíše jako dabér. A nepochybně pak především jako nepřekonatelný dabér francouzského komika Louise Funese. Těm starším pak jistě vytane na mysli velká řada rolí, které sehrál na jevišti Národního divadla
Nechme si však – hercem samotným – připomenout, jaké byly jeho divadelní začátky. Několik zvukových ukázek Filipovského vzpomínek pochází z roku 1963. Natočil je v rozhlase, kde mu partnerku dělala Zuzana Stivínová, nikoli dnešní herečka Národního divadla, ale stejnojmenná Zuzana, který bývala kdysi, jak pamětníci jistě vědí, v divadle Semafor sama doma.
František Filipovský se tehdy, tedy v roce 1963, zpovídal Zuzaně Stivínové i z toho, jaká cesta ho přivedla až na prkna Národního divadla. Mimochodem – víte o tom, že František Filipovský působil také jako režisér?
František Filipovský při natáčení v rozhlasovém studiu - 1982. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Členem činohry Národního divadla byl František Filipovský od roku 1945 do roku 1992, tedy celých čtyřicet sedm let. Za tu dobu sehrál na naší první scéně takové množství rolí, že i jeho oficiální životopisy se povětšinou spokojují konstatováním, že oněch úloh byly desítky. Svým sklonem a přirozeným talentem vytvářet především komické postavy, přičemž byl často odsouzen k rolím menším, mnohdy bychom řekli k figurkám. Přesto však v soupisu jeho úloh nacházíme i hlavní role – jednou z nejznámějších byl jeho Harpagon v Molierově Lakomci, kterého v Národním divadle ztvárnil v roce 1950.
Škála úloh, které František Filipovský ztvárnil na scéně Národního divadla, ale i ve filmu je neobyčejně široká – a to jsme se dosud nezmínili o jeho rozhlasovém herectví. Na to, jaké bylo jeho první setkání s rozhlasem, se ho kdysi – v anketě uspořádané k 50. výročí rozhlasu – zeptal Karel Pech.
Bohumil Bezouška, František Filipovský, stojící Jiří Bruder a Bohumil Švarc při natáčení dramatizace románu Ilfa a Petrova Dvanáct křesel - 1965. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Na závěr naší dnešní vzpomínky na vynikajícího komického herce Františka Filipovského uvádím ukázku z četby, jejíž zásluhou tento herec vstoupil do rozhlasových dějin a to nezapomenutelně. Po úryvku z Poláčkova Bylo nás pět pak ještě připojím Filipovského půvabné vyznání, které zaznělo na konci celé série čtení.
František Filipovský a František Smolík - v rozhlasovém studiu - 1965. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu