Šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný odpočívá přes rádio: „Miluju Dvojku o víkendech. Ten Cibulka je výbornej. A pohádky? To je balzám“

4. srpen 2015

Za 30 let, které strávil v rozhlasu, by si zasloužil inventární číslo. K mikrofonu usedl poprvé v roce 1986, kdy moderoval ranní vysílání. Hrát tenis chodí se sportovními komentátory.

Být šéfredaktorem Radiožurnálu je nápor na nervy. Ale Jan Pokorný na to nevypadá. Asi umí správně odpočívat. Recept na to má jednoduchý: pustit si Dvojku nebo Vltavu.

„Miluju Dvojku o víkendu, protože při ní odpočívám od zpravodajského zaměření Radiožurnálu. Máte skvěle vyprofilovaný Tobogan a ten Cibulka je výbornej. A pohádky? To je balzám. Lehnu si na chalupě na kanape, zavřu oči a tam to na mě hraje. Jak říká jeden můj kamarád: rádio se od televize liší tím, že má hezčí obrázky.“

Nechoďte na kurt s komentátory!

Sport je jistě pro Jana Pokorného taky odpočinkem. Má k němu blízko, i když to odmítá. Do práce jezdí na kole a hraje tenis. „Nejsem vášnivý tenista, ale baví mě to.“ Obzvlášť pak s kolegou, sportovním reportérem Mirkem Augustinem.

„Nikdy nechoďte na kurt se sportovními reportéry! Oni se neudrží a své výkony komentují. Na kurtech ho všichni se zájmem sledují.“ Případné prohry Jana Pokorného nerozhodí. „Myslím, že nejsem soutěživý. A pokud ano, tak ve vedení Radiožurnálu.“

Čtěte také

Radiožurnál k olympiádě

Dnes je to rok a den do zahájení LOH 2016 a Radiožurnál se rozhodl, že k tomuto sportovnímu svátku přispěje novým projektem. Chce sledovat snažení o olympijskou kvalifikaci 9 českých sportovců. „Očekáváme, že to budou silné příběhy.“

50. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Jiří Bartoška

Sledovat budou třeba šermíře Alexandra Šupeniče, judistu Lukáše Krpálka, tenistku Lucii Šafářovou nebo plavkyni Simonu Baumrtovou. S tou prý byl Jan Pokorný ve spojení dnes a vypadala, že je v pohodě. I když se jí na šampionátu v Kazani moc nedaří. „Zasmála se, i když jsem jí na konci řekl: Tak už plavte!“

Člověk okamžiku

Svoje rozhlasové pořady si nearchivuje. „Tohle mě nikdy nenapadlo. Jsem člověk okamžiku. Mě baví ty chvíle u mikrofonu. Baví mě to tady s vámi, kdy nevím, na co se mě zeptáte. Když jsem v úloze zpovídajícího, tak mě baví ta chemie, když přeskočí jiskra a odhodíte papíry s otázkami, protože rozhovor se vine jiným směrem a dostáváte se na slabé, tenké nebo silnější ledy.“

Někdy je to prý škoda. „Bylo by to zajímavé. Když si vzpomenu na své začátky v Dobrém jitru na Praze, tak vím, že jsem si dával záležet na poloze hlasu.“ Ale rozhlasoví bardi mu prý radili, aby se o nic nesnažil. Že si to časem sedne. „Snad si to sedlo. Anebo je to někde v dřepu.“

Proč má zálibu v audioknihách? Objevil se v některé on sám? Co dělají jeho synové? Jak se dělají rozhovory? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: Eva Kličková , eh
Spustit audio