Sebepoškozování – stále vzrůstající fenomén

Dítě se může začít sebepoškozovat ve chvíli, kdy prožívá vnitřní psychickou bolest nebo se neumí vyrovnat s traumatickou událostí. Díky krátkodobé fyzické bolesti má alespoň na chvilku šanci zapomenout a oddechnout si. Dalším důvodem může být snaha na sebe upozornit, napodobit ostatní, anebo naopak se odlišit.

Ten, kdo si ubližuje, často skrývá své chování do poslední chvíle, má problém se svěřit a cítí se osamělý. Většina dětí, které sebepoškozováním řeší určitou situaci, netrpí duševní nemocí. Jen u některých se může rozvinout deprese nebo závislost.

Nejčastější způsobem impulzivního sebepoškozování dětí je pořezání. Rodiče se proto často obávají sebevraždy. Podle psycholožky Barbory Downes ale není přímá souvislost mezi sebepoškozováním a sebevraždou.

Velmi časté je sebepoškozování u prvňáčků

Sebepoškozování je poranění vlastního těla za účelem vypořádání se s nepříjemnými duševními stavy|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Hendrike

Sebepoškozování v širším smyslu existuje už u batolat, zejména u dětí deprivovaných, jimž nahrazuje nedostatek podnětů. Pak se může objevit třeba kývání, které může přerůst v tlučení hlavou o zeď, a pak už hovoříme o sebepoškozování.

U předškoláků a mladších školáků bývá sebepoškozování spojeno s nudou, může se u nich objevit kousání nehtů, škrábání, loupání kůže u rukou, píchání pravítkem či kružítkem. Velmi často se s těmito poruchami setkáváme u prvňáků. Souvisí to s tlakem na sebeovládání a hodnocením, kterému jsou děti v novém prostředí vystaveny.

Jak reagovat, když zjistíte, že se vaše dítě sebepoškozuje?

1. nevyvádějte, zůstaňte v klidu, nedávejte najevo zděšení a šok
2. nekritizujte
3. nezakazujte – v dítěti by tak jen vzrůstal pocit selhání z toho, že zákaz porušilo
4. zkuste projevit pochopení – vzpomeňte si na svoje dospívání, na to, jak jste se vypořádávali s problémy
5. nabídněte alternativní činnost – dítěti, které si kouše nehty, nabídněte například šňůrku korálků nebo míček na mačkání
6. dávejte víc najevo, že vás dítě zajímá
7. pokládejte hodně otevřených otázek, zjišťujte, co dítě baví a nebaví
8. učte se mluvit o pocitech – pojmenujte pocit, ale nehodnoťte ho, stačí říct „jsi smutný“, „zlobíš se“
9. sourozencům dítěte, které se sebepoškozuje, vysvětlete, co se děje, a srozumitelně jim řekněte, že to neznamená, že se bratr nebo sestra chce zabít – z toho mívají sourozenci obrovský strach
10. pokud se stupňuje intenzita sebepoškozování, poraďte se s odborníkem

A nezapomeňte, že vyhlídky jsou optimistické – sebepoškozování je možné se zcela zbavit.