Ať se vyučí zahradníkem, vzkázal prý Hynais rodičům Jana Zrzavého

2. říjen 2017
Jan Zrzavý (60. léta)

Výstřední umělec musel všechny přesvědčovat, že má talent. „Dokonce přemýšlel, že přestane malovat.“ Z depresí ho dostala až návštěva Benátek.

„Byl to člověk plachý, zdrženlivý a citově založený. Ale dovedl si i dupnout,“ ujišťuje Jitka Měřinská, předsedkyně Společnosti Jana Zrzavého. „Do konce života si uchoval kus dětské duše, která v něm žila vedle stařecké moudrosti.“ Sám Zrzavý svou jinakost vysvětloval smutkem po smrti bratra Ludvíka. „Těsně po jeho smrti se sám narodil a často se mu o něm zdávalo.“

Žádnou školu nedokončil

Všechny školy pro něj byly krušné, protože musel kantory přesvědčovat o tom, že má talent. Žádnou školu neukončil. Vojtěch Hynais prý dokonce vzkázal rodičům, ať ho raději nechají vyučit zahradníkem. „Propadal trudnomyslnosti a depresi. Dokonce přemýšlel o tom, že přestane malovat. Vytáhly ho z toho italské Benátky.“

Jan Zrzavý v Benátkách (1928)

Život s mnichy

Každý den navštěvoval chrám sv. Marka a byl nadšený mozaikami v jeho interiéru. „Nechodil je obdivovat. Chodil se jim klanět.“ Zrzavý se v Benátkách spřátelil s kapucíny. Často pak za nimi jezdil. „Byl ubytovaný v mnišské cele a žil tam jako jeden z nich.“ Tamní mnichy i portrétoval. A ve svých 73 letech s nimi podnikl cestu do Assisi.

Souzněl s Bretaní

V Paříži se zase setkal s mnoha českými umělci, včetně Bohuslava Martinů. „Oba se narodili na Vysočině a byli stejný ročník 1890,“ připomíná Jitka Měřinská. Zvlášť Bretaň souzněla s jeho prototypem krajiny. „Krajina, to je pro mě kámen a voda,“ říkával prý Jan Zrzavý.

Jitka Měřinská