Se psími geny dělají šlechtitelé psí kusy. Přidali se i genetičtí inženýři

7. listopad 2015

Dědičnou výbavu psů lidé během tisíciletí proměnili k nepoznání. Dlouhý výčet psích plemen se bude rozrůstat i v budoucnu – a možná o mnoho rychleji.


Příspěvky v Meteoru 7. 11. 2015
01:03 Podivný výbuch hvězdy
49:40 Povídají si žirafy?
20:16 Molekulární kuchyně: vejce, jak je neznáte
32:14 Stvoříme inteligentní psy?
40:21 Rozhlasová věda se vrací

Pes je přítelem člověka už více než deset tisíciletí. Za tu dobu vzniklo obrovské množství psích ras. Lidé je vytvořili tak, že manipulovali s jejich rozmnožováním. Do chovu vybírali jen ty jedince, kteří se vyznačovali určitými žádoucími vlastnostmi.

Technika ale pokročila a dnešní věda umí organismy vybavit žádanými vlastnostmi hned. Korejští vědci zabudovali psovi do dědičné informace geny mořského korálovce, který červeně svítí, ale to byl jen pokus. Biolog Jaroslav Petr hovoří o užitečnějších příkladech.

„Dřív to vnášení nebo náprava poškozených genů připomínalo situaci, kdy přijede řidič s poškozeným reflektorem do autoservisu. Objedná si opravu, ale oni mu tam ten rozbitý reflektor nechají a někam na střechu mu namontují nový funkční. Dneska má věda k dispozici nástroje, které dokážou naprosto cíleně zasáhnout do dědičné informace na přesně vybraném místě.“

V případě psů nabízí genetické inženýrství cesty, kterých by se klasickými šlechtitelskými postupy dalo dosáhnout jen velmi draze a neefektivně. Například čínští vědci udělali z bígla „psího Schwarzeneggera“ s mimořádně silnými svaly.

Belgické hovězí a čínští psí stopaři

„Takováhle dědičná změna jen napodobuje přírodu, to co příroda už umí,“ ujišťuje nás Jaroslav Petr, „už před staletími si všimli v Belgii chovatelé skotu, že tam některá zvířata mají obrovské svaly. Lidé nevěděli, čím to je, ale tato zvířata se jim líbila, měla spoustu libového masa. Začali je šlechtit, vybírat pro další chov, a tak vzniklo plemeno, kterému dnes říkáme belgické modré. Dnes už víme, co stálo na začátku tohoto plemene. Byla to mutace, poškození genu pro bílkovinu myostatin. Při náhodné chybě vypadlo jedenáct písmen genetického kódu. Tím pádem myostatin nefunguje.“

Myostatin hlídá růst svalů. Vytváří se zároveň se svalem, a když dosáhne určité kritické hranice, růst zastaví. Zvířatům s nefunkčním myostatinem tudíž svaly přerůstají přes normální velikost. Čínští vědci zopakovali stejný „výpadek“ u psů. Neměli přitom na mysli libové maso, nýbrž vytrvalé stopařské psy, kteří by se mohli uplatnit u lovců nebo u policie.

„Při pronásledování nějakého pachatele nebo při dlouhém stopování, hledání ztracené osoby, by tihleti psi vydrželi v terénu běžet delší dobu. Neunavili by se tolik. Je tu ještě jedna analogie. Chrti vipeti, kteří závodí na závodních drahách. Ukazuje se, že někteří psi mají poškozený gen pro myostatin. Díky tomu jsou svalnatější a rychleji běhají. To, co příroda udělala, teď napodobují genetičtí inženýři.“

Máme se bát inteligentních zvířat?

Ujištění, že v tomto případě vědci postupují po cestě, kterou už příroda před nimi vyšlapala, by mohlo uklidnit některé obavy z rizik genového inženýrství. Zato některé další směry bádání působ o mnoho děsivěji a možná u nich zatrne i příznivcům genetických modifikací. Například snaha zvýšit inteligenci zvířat. Jaroslav Petr přitom upozorňuje, že je to technicky jednodušší zákrok než přepisování genetického kódu.

„Od 90. let minulého století na tom pracuje americký genetik Joe Tsien. V určité části mozku zvýší aktivitu jednoho genu. Nevnáší cizí geny, jen tomu genu přidá plyn. To stačí k tomu, aby se se zvířaty stala prapodivná, úžasná změna. Například myši si velmi dobře pamatují, mají skvělou prostorovou paměť, orientaci. V myších testech dosahují pětkrát lepších výsledků než obyčejné myši.“

Po myších dosáhl podobných výsledků i s „potkaními Einsteiny“. V současné době se snaží zvýšit inteligenci vodicích a asistenčních psů pro zdravotně postižené. Ti by potom zvládli i složité úkoly, na které jejich současná mozková kapacita nestačí. Určitě by takových schopností využili i záchranářští psi po lavinách, zemětřeseních nebo jiných přírodních pohromách.

Aktivita genů v mozku a s ní spojené změny v inteligenci zvířat se mění i běžně v přírodě, takže opět nejde o zcela nový vynález. Doufejme, že s ním věda naloží rozumně. Mluvícího maxipsa Fíka, který naráz odnese noviny i s trafikou, bychom asi nikdy ve skutečném světě potkat nechtěli.

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...