Scenáristka Veronika Hájková prý soudí lidi podle vztahu k jejich zvířatům

Kromě dětí, zvířat a zajímavých filmů má ještě dvě velké záliby. Sbírá důkazy o tom, že se svět zbláznil a uvádí na pravou míru pověry o zvířatech. „O tom, že je svět naruby, mě v poslední době přesvědčila zpráva, že stařešinové jedné indické vesnice zakázali sňatky z lásky. Jedna z největších „zvířecích“ pověr je, že kočka není pro člověka parťákem. Z vlastní zkušenosti vím, že když ji k sobě citově připoutáte, půjde za vámi třeba na konec světa.“

O psí kusy má postaráno
Maminka Veroniky Hájkové prý pro zvířata doslova dýchala. „Pamatuju si, jak mě jako dítě plácla, když jsem zašlápla mravence.“ V dětství měla zlatého kokršpaněla Danečka a doslova jej tahala za uši k sobě do kočárku. Po letech si s manželem pořídila kočku. Společně pak došli k závěru, že by potřebovala bodyguarda. „Tak do naší domácnosti přišla boxerka. Byla to osobnost a my jí pořád hledali po lese. Měla obrovský akční rádius a rejdila málem v korunách stromů.“ Její současný pes, anglický buldok, prý také není zrovna klidné zvíře. „Přitom jsem si plemeno dobře vybírala a byla přesvědčená, že to bude kliďas. Říkám o něm, že je třeštidlo a musím ho dobře hlídat. Když jsme např. byli natáčet u herce Václava Vydry, rozdráždil koně a vznikla pořádná vřava. On chce zkrátka provokovat, aby byla ta správná psí zábava.“ Jak se Veronika Hájková přiznala, zvířata prý miluje do té míry, že lidi soudí podle toho, jak se chovají ke svým čtyřnohým kamarádům.

Táta, rozhlas a Vašek
Za svobodna se jmenovala Veronika Tumlířová. Pamětníkům rozhlasového Mikrofóra je jméno jejího otce, moderátora Pavla Tumlíře, jistě dobře známo. Nemohl ji neovlivnit ve výběru profese, i když za to „může“ i jiná známá osobnost. „Já v té době hrozně milovala Václava Neckáře a otec mě brával s sebou, když věděl, že přijde do pořadu jako host. Seděla jsem bez dechu za sklem režie a říkala si, že tahle práce musí být ta nejlepší na světě.“ Proto vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze. Řadu let pak pracovala jako redaktorka Vysílání pro děti a mládež Českého rozhlasu. Také moderovala a seznamovala posluchače v pořadu Šance pro lásku. „Bylo to velmi úspěšné. Když byl Den otevřených dveří, tak nám lidi chodili děkovat za to, že jsme je seznámili.“ S vděkem také vzpomíná na nedávno zesnulého rozhlasového režiséra Vladimíra Gromova. „Byl to on, kdo mě ponoukal k psaní a já lituju, že už bohužel nemohl přijít na křest mojí knihy.“

Pes ve městě (Veronika Hájková)|foto: Knižní klub

Co pejskař, to spisovatel?
Humoristická kniha „Pes ve městě“ popisuje život ženy, který doslova obrátí naruby fenka anglického buldoka. Zaznamenaný rok se vzpurným štěnětem, svérázným dítětem, manželem a rozšafnými rodiči, podle jejích slov, je a není autobiografický. „Řekla bych, že je spíš inspirovaný samotným životem. I když se přiznám, že některé historky z toho mého jsem v knize použila,“ přiznává autorka. „Když jsem lidem vyprávěla zážitky s tím mým šílencem, mohli se potrhat smíchy a volali: *To napiš, to napiš!* Tak jsem je poslechla.“ Veronika Hájková ale tvrdí, že knihu o svých domácích mazlíčcích by určitě mohli napsat všichni „pejskaři“.

Více se dozvíte z rozhovoru s moderátorkou Evou Kvasničkovou.