Samí mladí muži se smartphony? Omezení migrace tvrdě dopadá na ženy, tvrdí německá odbornice

V době, kdy vrcholila takzvaná uprchlická krize v roce 2015, se mezi lidmi šířila představa o tom, že uprchlíci utíkající do Evropy jsou pouze mladí, zdraví muži, kteří nijak nestrádají. Jak absurdní představa to byla, si ověřili na vlastní kůži mnozí dobrovolníci, kteří jeli běžencům pomáhat na tzv. balkánskou cestu. Tam se setkali s velkým množstvím žen i dětí. Proč vlastně lidé nechtěli a nechtějí vidět ženy mezi uprchlíky?

„Tehdy se to hodilo pro diskurs, ve kterém představují uprchlíci pouze riziko. Tato panika ale zakrývá realitu,“ říká kulturní antropoložka a politoložka Sabine Hess, která působí na Institutu pro kulturní antropologii a evropskou etnologii na univerzitě v Göttingenu.

„Balkánská cesta byla v jistém smyslu příležitost pro rodiny a ženy uprchnout do Evropy v relativně bezpečném prostředí. Proto začalo mnoho žen používat tuto cestu. Její uzavření ale ženám nijak neprospělo. Vězí teď v příšerných internačních táborech a ve stanových táborech v Srbsku, v Maďarsku, na egejských ostrovech. Anebo zůstávají opět pozadu, ve státech, jako je Turecko, Egypt a Libye. Tam čekají na sloučení rodiny, což je ale také stále obtížnější.“

Sama odhaduje procentuální podíl žen mezi migranty v Německu na 37 procent, s tím, že se prý nedá spoléhat na oficiální statistiky, protože ty často započítávají žádosti o poskytnutí azylu, které za rodinu podává pouze muž. Ženy mezi uprchlíky mají specifické problémy, podle mnohých Německo dokonce v péči o ně selhalo. Ve většině uprchlických zařízení nebyly například odděleny mužské a ženské sprchy a záchody, nebylo tam žádné soukromí a ženy byly i vystaveny sexuálním útokům a násilí.

Tomu se podivuje i Hessová: „Tak bohatá země, a není schopná vytvořit bezpečnou infrastrukturu, to je neuvěřitelné. Na jednu stranu uznáváme, že ženy a děti potřebují zvláštní zacházení, máme spoustu konceptů, jak předcházet násilí na národní úrovni, ale žádný z těchto konceptů nebyl implementován na úrovní zákonných norem, takže bylo popsáno mnoho papírů opravdu chytrými nápady, jak zredukovat strukturální násilí na ženách ve velkých táborech, ale nakonec je to na individuálních majitelích táborů, na soukromých firmách anebo organizacích sociální péče, jestli uplatní takovéto postupy.“