Sám mezi Turky

V Německu se novináři Werneru Feltenovi a jeho knize říká „Anti-Sarrazin“, v narážce na kontroverzního bývalého berlínského senátora a exministra Spolkové banky Thila Sarrazina, který proslul značně nepřátelskými a neomalenými výroky na adresu imigrantů. Své teze a scénář postupné degenerace německého národa v důsledku vln přistěhovalců rozepsal v bestselleru „Německo se odrovná“, kterého se dosud prodalo přes milion dvě stě tisíc výtisků.

Zkušenosti novináře Feltena nepocházejí z okna limuzíny, kterou politikové projíždějí čtvrtěmi migrantů, nýbrž z osobní zkušenosti z práce s tureckými kolegy. Promovaný 58letý germanista Werner Felten je bývalý programový šéf Rádia Metropol, první rozhlasové stanice v Německu vysílající v turečtině. Osm let pracoval mezi Turky jako jediný Němec.

Na rozdíl od Sarrazina však jeho kniha není jakýmsi zúčtováním se zástupci nejpočetnější menšiny ve spolkové republice a jejich kulturou. Naopak. Nedívá se na ně seshora, nementoruje, na 240 stranách se snaží bořit letitá klišé a polopravdy a vtipně popisuje i porovnává obě mentality.

Kniha nikoho nepranýřuje, poukazuje na rozdíly, ale i shodu v chování či prioritách a snaží se objasnit jejich podstatu, kořeny i tradice, které mnohdy vůbec neznáme či znát nechceme. Problémy integrace Felten nezakrývá, mnohé z nich ovšem podle jeho názoru uměle vyvolávají média a politika. Ke vzniku dvou paralelních světů podle Feltena přispěla také ztráta úcty Němců k tradičním hodnotám, především k rodině.

Velká většina migrantů v Německu se podle něj dobře integrovala a mnohdy nechápe, co se vlastně od nich očekává. Pokud existují problémy, jsou sociálního, nikoli kulturního charakteru. Nezaměstnané, nevzdělané či kriminální spoluobčany lze najít i mezi rodilými Němci.

Felten je přesvědčen, že cesta k porozumění nemusí být trnitá a že k prolomení bariér je nezbytná tolerance a vzájemný respekt. Pro začátek možná postačí i pár slovíček v jazyce souseda. Felten se během působení v berlínském rozhlase naučil i obstojně turecky, ačkoli nemusel, protože všichni kolegové hovořili německy, považoval to nicméně za velké plus. Ve své knize mimojiné poukazuje na to, že Němci se ze zdvořilosti naučí pár frází italsky či španělsky, aby zalichotili domácím na dovolené, už málokdo se však obtěžuje zvládnout minimálně stejné kvantum frází v jazyce největší menšiny v jejich vlasti.

Kniha „Sám mezi Turky“ je ve vyhrocené emocionální debatě o integraci zejména muslimských přistěhovalců bezesporu vítaným příspěvkem a pohledem z jiného úhlu. Je pikantní, že kniha zcela odlišné rétoriky než antiturecký bestseller Sarrazina, vyšla ve stejném nakladatelství.