S rozhlasem usíná i vstává náruživý radioamatér, osmdesátiletý Jan Drahoňovský. A sbírá stará rádia

S poslechem rozhlasového vysílání začínal dnes osmdesátiletý Jan Drahoňovský už v dětství přes nejjednodušší přijímač - krystalku. „Důležitý je tam krystalový detektor, kde většinou býval kamínek z galenitu. Nepostradatelná byla pochopitelně i sluchátka. Vysílání se dá s krystalkou zachytit i dnes, ale jen s přispěním nejsilnějších vysílačů.“

V rodné obci, v Želechách, jen kousek od Lomnice nad Popelkou, kde školák Jan psal úkoly ve svitu petrolejek (elektřina ještě nebyla zavedena), paradoxně přilnul k rádiím. Jeho soused totiž vyráběl krystalky na baterie a právě u něj ve sluchátkách poprvé zaslechl rozhlasové zprávy. Tehdy začal se sousedovou pomocí „bastlit" své první přijímače.

Sloužily našim předkům, obdiv zaslouží i dnes

Čtěte také

Historie audio i video techniky na vás čeká přes léto ve staré Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí

Jan Drahoňovský začal historická rádia sbírat kolem roku 1975: „Bylo to už dost pozdě, protože nástup tranzistorů do rádií a dalších elektronických přístrojů začal už několik let předtím. Kolem roku sedmdesát se proto lidé zbavovali starých rádií s lampami a všude jich bylo plno, protože zájem byl o moderní přístroje.“

I přesto zdobí sbírku Jana Drahoňovského skvosty, jichž si cení a které se stávají klenoty výstav k rozhlasovým výročím. To letošní stoleté je podle příznivce rozhlasového vysílání obzvlášť mimořádné. Sběratel proto chystá letní reprezentativní výstavu k tomuto výročí v Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou.

Radioamatér se umí propojit s celým světem

Kromě sběratelské vášně holduje Jan Drahoňovský radioamatérskému vysílání a navazování spojení se stanicemi po celém světě. Koncesi pro amatérské vysílání získal v roce 1964 a od té doby se mu věnuje.

„Spojení mám tisíce, ale důležitější je, s kolika zeměmi se mi podaří se propojit. Teď jich mám potvrzeno 250,“ rekapituluje Jan Drahoňovský a ukazuje mi kartičky, které si mezi sebou radioamatéři posílají. Jsou mimo jiné z Itálie, Austrálie, Japonska i Nového Zélandu.

Čtěte také

Reportážní procházka po studiu Československého rozhlasu Hradec Králové v roce 1967

Sběratel Jan pochopitelně zápolí i s prostorem pro uskladnění svých sbírek. Kromě historických rádií a příslušenství totiž nashromáždil i telefony, vojenské i civilní radiostanice, magnetofony, gramofony a všemožné příslušenství, ale také metály a motorky. Není troškař, ale věří, že se potomci postarají o to, aby sbírky neskončily v propadlišti dějin.

„Občas si z nostalgie nějaké to ještě funkční historické rádio pustím, abych slyšel, jak praská a šumí a vrátil se do dětství. Běžně ale poslouchám jen moderní rádia s čistým zvukem,“ usmívá se Jan Drahoňovský a dodává, že někdejší Československý rozhlas zahájil pravidelné vysílání v květnu 1923, a to jako jeden z prvních v Evropě, hned po Angličanech.

Sbíral a sbírá proto, že ho to těší, ale také proto, aby dal přístroje do „pucu" a zachoval je pro příští generace. Nechce proto používat neoriginální součástky. Jeho nejstarší sbírkové předměty pamatují ještě dobu rakouského mocnářství.

K připomenutí stoletého rozhlasového vysílání zve Jan Drahoňovský na výstavu, která v Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou začne v červnu.

„Je to velké jubileum našeho rozhlasu, protože právě před sto lety začalo vysílání ze stanu ve Kbelích. Bylo to po Francii druhé nejstarší pravidelné vysílání v Evropě, tak rád zvu na letošní letní lomnickou výstavu s exponáty, z nichž některé jsou, alespoň podle mě, unikátní.“