Rypoš, superhrdina živočišné říše – zachrání lidské životy?

16. květen 2017

Rypoš lysý známý také pod přezdívkou šavlozubá jitrnice už delší dobu překvapuje svými jedinečnými schopnostmi. Nejen že se dožívá až 30 let a na rozdíl od svých myších příbuzných netrpí rakovinou, teď se navíc zajistilo, že dokáže přežít i zcela bez kyslíku. Jak to dělá? Daly by se jejich schopnosti využít v medicíně?


Příspěvky Meteoru 13. 5. 2017
01:20 Krycí zbarvení dinosaurů
10:42 Zrod českého letectví
15:37 Vliv těhotenství na imunitu
24:20 Kde leží střed a hranice vesmíru?
34:48 Jak přestěhovat čápy?
42:04 Savec, který přežije i bez kyslíku

Člověk prý vydrží 3 týdny bez jídla, 3 dny bez vody a 3 minuty bez kyslíku. Stačí pár desítek vteřin v nedýchatelném vzduchu a začnou nám odumírat buňky. V tom se podobáme většině živočichů – až na jednoho – rypoše lysého.

Dospělý rypoš vypadá jako čerstvě vylíhnuté myší nebo potkaní mládě - má vrásčitou kůži s pár chlupy a navíc obrovské zuby připomínající šavle a maličké oči, které na denním světle nevyužije, protože celý život tráví v podzemí východní Afriky.

„Jejich podzemní města jsou vybavena zásobárnou, komorou i toaletami, žijí v koloniích čítajících 80 členů, ale i 300 jedinců. Pohybují se v uspořádání, které sociálními vazbami připomíná včelstvo nebo mraveniště,“ uvedl v Meteoru biolog profesor Jaroslav Petr.

Rypoš na Everestu

V několikakilometrových spletitých chodbách rypošího obydlí se koncentrace kyslíku ve vzduchu pohybují kolem 8 až 10 procent. Vědci v nových výzkumech šli ale ještě níž a vystavili rypoše vzduchu, který obsahoval pouze 5 procent kyslíku - to je méně, než na vrcholu Mount Everestu.

„Nás kdyby teď někdo přemístil na Everest, tak zemřeme, horolezci tam lezou buď s kyslíkem, nebo po dlouhodobé aklimatizaci. Nevydržely by to ani myši, v laboratorním prostředí v tom vzduchu umíraly během pár minut. Ale rypoši? Ti nebyli ani ospalí, po 5 hodinách si lebedili, jako by se nic nedělo,“ popsal výsledky experimentu představené nedávno v časopise Science Jaroslav Petr.

Vzduch bez kyslíku? Ideální dát si pořádného šlofíka

Rypoši se ale ukázali být ještě odolnější, než se myslelo. „Když je dali do prostředí zcela bez kyslíku, tak upadli do stavu podobného kómatu, zpomalil se jim dech a tepová frekvence, normálně mají asi 200 tepů za minutu, tady jich měli 50 a vydrželi tak minimálně 18 minut. Když vědci přísun kyslíku obnovili, rypoši se probudili a byli zcela bez problémů,“ dodal Jaroslav Petr.

Logo

Aby vědci zjistili, co se s rypošem dělo, odebrali jim vzorky krve a sledovali, co se v nich objevuje a mizí. Zjistili, že při nedostatku kyslíku jim začala prudce narůstat v krvi koncentrace fruktózy.

„To je nezvyklé. My máme výrobu energie postavenou na spalování glukózy, krevního cukru, a spalujeme ji pomocí kyslíku. Když je ho nedostatek, pokoušíme se glukózu spalovat i bez něj a vyrábíme přitom laktát – ten ale výrobu energie rychle zastaví a my se dostáváme do velkých problémů. Bez přísunu energie začnou odumírat nervové buňky v mozku a během chvíle je po nás,“ řekl biolog.

Pohon na ovocný cukr

Zatímco my „jedeme“ jen na glukózu, rypoš umí v případě nedostatku kyslíku „přeřadit“ na fruktózu. „Fruktózu může spalovat i bez kyslíku a nezahltí se při tom laktátem. Zatím ovšem není jasné, odkud rypoš tu fruktózu bere, buď si ji sám vyrábí, nebo ji přijímá z rostlinné potravy a má ji v těle do rezervy,“ prozradil ještě nedořešené tajemství Jaroslav Petr.

„Kdybychom dokázali i u lidí nastartovat proces, který znají rypoši lysí, tak bychom mohli vyrábět energii pro orgány alespoň v nouzovém režimu, třeba u pacientů se zástavou srdce. My to zařízení pro spalování fruktózy totiž v těle také máme, jenže vyřazené z provozu, a klíček k jeho nastartování jsme zatím nenašli,“ uzavřel Jaroslav Petr.

autoři: Petr Sobotka , Leona Matušková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.