Ruth Šormová. Dokument o ženě, která práci v neziskovém sektoru zasvětila téměř celý svůj život

Před rokem 1989 byla Ruth Šormová jako signatářka Charty 77 a žena evangelického faráře v hledáčku Státní bezpečnosti. Když začal Zdeněk Šorm působit v Soběslavi, kde moc chartistů nebylo, zájem tajné policie se ještě zdvojnásobil. Nepříjemná doba pro manžele Šormovy naštěstí skončila se Sametovou revolucí. Spící maloměsto se probudilo a začala se rodit občanská společnost.

Krátce v politice

Ruth Šormová se po listopadu 1989 krátce věnovala politické dráze, ale jejím hlavním zájmem zůstávala práce v sociální sféře, konkrétně pomoc handicapovaným lidem. Velkou roli v tom sehrála její návštěva Velké Británie, kam se jako mladá studentka dostala ještě za totality na pozvání příbuzného. Ten jí domluvili krátkou brigádu v zařízení, které pečovalo o mentálně postižené. „U nás se handicapovaní lidé schovávali do ústavů, aby nebyli na očích. Anglická zkušenost na mě hodně zapůsobila, od té chvíle mi bylo jasné, že chci v životě dělat právě tohle,“ vzpomíná.

Po návratu z politiky se Ruth Šormová rozhodla založit v Soběslavi zařízení, které by pomáhalo handicapovaným a ulehčilo i jejich rodičům. „Měli jsme pětiletou dceru po mozkové obrně,“ vypráví Lída Dvořáková, která dnes sama v Rolničce pracuje. „Byli jsme bezradní, vůbec jsme nevěděli, co s dcerou bude. Ruth tehdy zakládala Rolničku, navštívila nás a nabídla nám, že tam dcera může chodit. Naší Lence se pak dokonce podařilo vystudovat střední školu.“

Nepřízeň našich mocných

Ruth Šormová byla v roce 2017 oceněna titulem Žena regionu Vysočina. V současné době se celá její rodina stěhuje do Prahy, protože manžel Zdeněk Šorm bude působit jako farář v evangelickém sboru na pražských Vinohradech a Rut se stane novou ředitelkou pražského domácího hospice Cesta domů|foto:Milan Kopecký, Český rozhlas

Manželé Šormovi později přesídlili do Nového Města na Moravě, ale Diakonie Rolnička funguje dál a letos oslavila už 25 let činnosti. Ruth vedla v Novém Městě obecně prospěšnou společnost Portimo, poskytující různé sociální služby. Když se letos rodina opět stěhovala na nové působiště faráře Zdeňka Šorma do Prahy, stala se ředitelkou organizace Cesta domů, která provozuje mobilní hospic.

„Nepřízeň našich mocných vůči solidaritě a dobročinnosti, tak jak ji můžeme pozorovat v poslední době, není útokem na postižené děti, ale snahou rozdělit široce rozkročený neziskový sektor. Podporu handicapovaným dětem ano, ale měly by to být pokud možno děti české, děti bílé a tak dále. Ale jakmile se věnujete dětem z jiného etnika, ekologii nebo třeba právnímu poradenství, už to může být nepopulární,“ shrnuje svůj pohled na současnou situaci žena, která práci v neziskovém sektoru zasvětila téměř celý svůj profesní život.