Ruth Šormová. Dokument o ženě, která práci v neziskovém sektoru zasvětila téměř celý svůj život
Dokument Hany Soukupové představuje někdejší chartistku a aktivistku Nezávislého hnutí mládeže, političku a sociální pracovnici, matku tří adoptovaných dětí.
Před rokem 1989 byla Ruth Šormová jako signatářka Charty 77 a žena evangelického faráře v hledáčku Státní bezpečnosti. Když začal Zdeněk Šorm působit v Soběslavi, kde moc chartistů nebylo, zájem tajné policie se ještě zdvojnásobil. Nepříjemná doba pro manžele Šormovy naštěstí skončila se Sametovou revolucí. Spící maloměsto se probudilo a začala se rodit občanská společnost.
Krátce v politice
Ruth Šormová se po listopadu 1989 krátce věnovala politické dráze, ale jejím hlavním zájmem zůstávala práce v sociální sféře, konkrétně pomoc handicapovaným lidem. Velkou roli v tom sehrála její návštěva Velké Británie, kam se jako mladá studentka dostala ještě za totality na pozvání příbuzného. Ten jí domluvili krátkou brigádu v zařízení, které pečovalo o mentálně postižené. „U nás se handicapovaní lidé schovávali do ústavů, aby nebyli na očích. Anglická zkušenost na mě hodně zapůsobila, od té chvíle mi bylo jasné, že chci v životě dělat právě tohle,“ vzpomíná.
Po návratu z politiky se Ruth Šormová rozhodla založit v Soběslavi zařízení, které by pomáhalo handicapovaným a ulehčilo i jejich rodičům. „Měli jsme pětiletou dceru po mozkové obrně,“ vypráví Lída Dvořáková, která dnes sama v Rolničce pracuje. „Byli jsme bezradní, vůbec jsme nevěděli, co s dcerou bude. Ruth tehdy zakládala Rolničku, navštívila nás a nabídla nám, že tam dcera může chodit. Naší Lence se pak dokonce podařilo vystudovat střední školu.“
Nepřízeň našich mocných
Manželé Šormovi později přesídlili do Nového Města na Moravě, ale Diakonie Rolnička funguje dál a letos oslavila už 25 let činnosti. Ruth vedla v Novém Městě obecně prospěšnou společnost Portimo, poskytující různé sociální služby. Když se letos rodina opět stěhovala na nové působiště faráře Zdeňka Šorma do Prahy, stala se ředitelkou organizace Cesta domů, která provozuje mobilní hospic.
„Nepřízeň našich mocných vůči solidaritě a dobročinnosti, tak jak ji můžeme pozorovat v poslední době, není útokem na postižené děti, ale snahou rozdělit široce rozkročený neziskový sektor. Podporu handicapovaným dětem ano, ale měly by to být pokud možno děti české, děti bílé a tak dále. Ale jakmile se věnujete dětem z jiného etnika, ekologii nebo třeba právnímu poradenství, už to může být nepopulární,“ shrnuje svůj pohled na současnou situaci žena, která práci v neziskovém sektoru zasvětila téměř celý svůj profesní život.
Připravila: Hana Soukupová
Hudební a technická spolupráce: Libor Soukup
Dramaturgie: Lenka Svobodová
Premiéra: 13. října 2018
Související
-
Farářka. Dokument o cestě z Prahy do Brna, o cestě k víře a k lidem
Pražačka přišla do Brna a udělala rozruch. Mezi lidi a do kostela ale přivedla pořádek. Dokument o netypické farářce Československé církve husitské.
-
Dětem z Vilšan
Skupina mladých českých dobrovolníků z občanského sdružení BODAJ jezdí pravidelně, třikrát až čtyřikrát ročně, na dva týdny pomáhat do ústavu sociální péče pro děti...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.