Rusové pod tíhou sankcí cítí strach a bezmoc

Většina obyvatel Ruska podporuje invazi na Ukrajinu, tamní společnost je ale zároveň bezmocná a lidé cítí nepohodlí. O tom, jaká nálada panuje v Rusku téměř půl roku po zahájení války na Ukrajině, se v rakouském deníku Die Presse rozepisuje jeho moskevská zpravodajka Inna Hartwichová.

V moskevském parku Museon, jakémsi odkladišti odstraněných pomníků, stojí v trávě a podél kamenitých cest jedna socha vedle druhé. Najdeme tam bustu revolucionáře Dzeržinského, sochy Stalina i Lenina. Mezi stromy našla svoje místo skulptura z padesátých let minulého století s šesti bronzovými postavami, včetně ženy držící dítě a holubici. Na podstavci pomníku stojí nápis „Žádáme mír“.

Čtěte také

Právě slovo „mír“ je ale v současném Rusku nebezpečné. Necelých tisíc kilometrů od parku Museon, do kterého se lidé chodí pobavit, vedou Rusové válku s Ukrajinou. Jenže o válce se v zemi mluvit nesmí. Rusko zabíjí, ničí a znásilňuje, protože se nedokáže vyrovnat se ztrátou imperiální velikosti, kterou představují němí hrdinové zvěčnění v moskevském parku.

„Moje země je černá díra. Místo domova je propast,“ – to jsou slova ruské feministky Nasti Krasilnikovové, která v březnu opustila Moskvu a nyní žije v Rize. Podobně, jako mnoho dalších Rusů, kteří válku na Ukrajině odsuzují. Tato žena chce svými příspěvky otřást své spoluobčany. Jenže většina se probrat nechce, píše Hartwichová.

Letní radost v Moskvě a smrt o tisíc kilometrů dál

Novinářka vnímá dva světy, které teď v Rusku existují vedle sebe. Lidé tak vzdálení svým názorům, že je nemůže spojit jediné slovo. Jsou to dvě odlišné reality, které jdou ovšem ruku v ruce. Letní radost a smích v Moskvě, o tisíc kilometrů dál rakve, mrtví a pláč. Lidé mají strach a uhýbají, jakmile by někdo chtěl o válce otevřeně mluvit.

Některé manželské páry si dokonce rozdělily byty na dvě poloviny, aby se nemusely názorově střetávat.

Nové ruské zákony postihující „zahraniční agenty“, vlastizradu, vliv ze zahraničí nebo diskreditaci ruských ozbrojených sil jsou formulované tak vágně, že státu propůjčují ještě větší moc. Volby neexistují, justice nefunguje a prakticky není možnost, jak státní vliv omezit. Lidé v Rusku se proto cítí bezmocně a nepohodlně, píše zpravodajka deníku Die Presse.

Čtěte také

„Společnost nemá směr, nemá budoucnost a nemá ideály. Navíc je na násilí zvyklá ještě z dob Sovětského svazu a umí se mu přizpůsobit,“ vysvětluje sociolog z moskevského nevládního Centra Levada Lev Gudkov. Ruský stát podle něj může dopadnout každého. O to ale nikdo nestojí a tak každý mlčí. Gudkov a jiní sociologové proto píší o atomizované společnosti, ve které se lidé cítí osamělí a druhé považují za svého druhu zombie.

Některé manželské páry si dokonce rozdělily byty na dvě poloviny, aby se nemusely názorově střetávat. Některé děti zase přerušily kontakt se svými rodiči a navzájem se považují za monstra nebo zrádce. V Rusku tak panuje atmosféra opatrného přístupu a tápání v neviditelné válce plné min v podobě svévolně aplikovaných zákonů.

Léto jako každé jiné

Na první pohled je letošní léto v Moskvě jako každé jiné. Lidé nakupují potraviny a jezdí na chaty neboli dači, sází květiny a vysedávají na terasách. Děti si hrají v parcích a na sportovištích. Někteří dospělí si ale několikrát denně kladou otázku, jestli ve městě a v zemi chtějí vlastně zůstat. Nemají ale příliš na výběr.

Že chybí papír? Jas bílé barvy je stejně pro oči škodlivý, nechal se slyšet ministr průmyslu a obchodu.

Další lidé se bojí o práci. Automobilový průmysl v Rusku prakticky zkolaboval. V květnu se ve srovnání s loňským rokem vyrobily pouze tři procenta osobních vozů. Situace se řeší zkrácenými úvazky nebo nucenou dovolenou. Mnozí čekají, co přijde na podzim. „Plánujeme pouze do zítřka, protože budoucnost je nejistá,“ říkají podle novinářky deníku Die Presse muži i ženy.

Čtěte také

Jakýkoli viditelný a slyšitelný protest stát potlačí. Například moskevský komunální politik Alexej Gorinov musí za použití slova válka a odsouzení ruského útoku proti Ukrajině na sedm let do vězení. Několik let žaláře hrozí také jednomu z posledních opozičních politiků, kteří v Rusku doposud zůstali. Ilja Jašin, který kdysi v ulicích bojoval po boku vězněného Alexeje Navalného a zavražděného Borise Němcova za lepší Rusko, si přesto svobodu slova nechce nechat vzít.

Jašin ruskou invazi na Ukrajinu otevřeně odsuzuje a informuje o masových vraždách v Buči. Většina Rusů se ale pasivně drží postojů mocenské elity. Mluvit a kritizovat něco v zemi, kde se používají všechny prostředky pro potlačení odlišných názorů, se zkrátka nenosí.

„Musíme se přizpůsobit.“

Hospodářské sankce Západu ztěžují život mnohých lidí, ale zároveň konsolidují vztahy s Kremlem. „Přece nás tenhle Západ nesrazí na kolena!“ ozývá se co chvíli z vysílání státní televize. To samé pak běžní Rusové opakují v ulicích.

Že chybí papír? Jas bílé barvy je stejně pro oči škodlivý, nechal se slyšet ministr průmyslu a obchodu. Že nebudou brambory pro výrobu hranolků v řetězci Chutně a tečka, který přebral provozovny McDonald’s? V tomto případě promptně reagoval resort zdravotnictví, podle kterého jde přece o nezdravé jídlo.

Čtěte také

Artjem, který nechtěl uvést své příjmení, sedí u okna restaurace nedaleko Kyjevského nádraží v Moskvě. I tato provozovna dřív patřila zmíněnému americkému řetězci. „Doma se to nedá vydržet. Rodiče se hádají kvůli událostem,“ popisuje student. Slovem „události“ myslí válku.

„Začali jsme být agresivní, nenecháme nikoho mluvit. Nemám tušení, kam to všechno povede, ale určitě k ničemu dobrému,“ posteskne si. „Jsme tady zavření. Abychom přežili, musíme se přizpůsobit,“ cituje Inna Hartwichová v rakouském deníku Die Presse Artjema, který měl ještě nedávno v plánu odjet na semestr do Česka nebo Polska.

Výběr z komentářů, článků a reportáží zahraničních médií pro vás připravil Jakub Rerich. 

autoři: Jakub Rerich , tpa
Spustit audio

Související