Rukověť sběratele vánočních pohlednic. Jak si dřív lidé přáli štěstí, zdraví a radost

20. prosinec 2021

Už déle než sto let vždy koncem roku putují mezi příbuznými, přáteli, známými, lidmi různého věku a pohlaví, úřady a firmami a někdy i mezi potentáty a pomazanými hlavami celého světa miliardy lístků a kartiček s předtištěnými přáními štěstí, zdraví, radosti a pohody. Tak trochu se 20. století stalo stoletím vánočních pohlednic.

Lavinu laskavosti, vstřícnosti a upřímnosti spustil pravděpodobně již v první polovině 19. století rakouský úředník a příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, poslední nejvyšší purkrabí Království českého Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína. O jeho zásluhách o rozvoj českého průmyslu, dopravy, života pražských obyvatel, povznesení školství, pojišťovnictví, a dokonce i české říční paroplavby není pochyb. Dodnes ho díky mimořádné pracovitosti připomínají v Praze sady stejného jména.

Jak připomíná Jaromír Polášek, jeden z nejvýznamnějších českých sběratelů vánočních pohlednic, měli hraběte Chotka velebit i pro něco jiného – pro jeho lenost. Nejvyšší český purkrabí měl prý totiž ve dvacátých letech 19. století tolik společenských povinností a úkolů, že mu přišlo poněkud únavné dodržovat tehdejší zvyk osobně navštěvovat všechny aristokratické známé a přátele, aby jim popřál hodně štěstí do nadcházejícího roku. Objednal tedy na Vánoce roku 1827 u profesora pražské malířské školy Josefa Berglera takzvané blahopřejní lístky a rozesílal je na omluvu své osobní nepřítomnosti. Lístky byly ručně kolorované a dobrý nápad se ujal. Postupně došlo k jeho rozšíření nezávisle na Čechách (protože podobný nápad mělo vícero lidí) po celé Evropě.

Dobová vánoční pohlednice

Co způsobil Disdéri

Někdy kolem roku 1855, po zavedení takzvaného mokrého kolodiového způsobu fotografování, se na trhu objevily drobné fotografie nalepené na kartonech papíru o rozměrech 6 x 9 cm. Byly to fotografické vizitky neboli vizitovky, které si dal patentovat pařížský fotograf André-Adolphe-Eugène Disdéri a jež velice přispěly k rozkvětu živnostenské fotografie. Nejprve se na vizitkách objevovaly portréty určené jen jednotlivým zákazníkům, později i fotografie s jinými motivy.

Zákonitě se objevily také malované kartičky připomínající symboliku křesťanských Vánoc. Pokud paměť sahá, poprvé se tak stalo v Londýně roku 1860, ale britská pošta odmítala podporovat jejich rozesílání. Nový podnět, jak zdůrazňuje Jaromír Polášek, podal Emanuel Hermann, profesor ekonomie na vídeňské vojenské akademii. Ten uveřejnil 26. ledna 1869 v listu Neue Freie Presse svůj návrh na zavedení poštovního lístku s předtištěnou známkou.

„Návrh musel být nejprve důkladně rozebrán a zdůvodněn ekonomickými výhodami, než rakouský poštovní erár svolil uvést dopisnice do oběhu. Stalo se tak 1. října 1869 a nápad měl obrovský úspěch. Jenom za jediný rok po zavedení nového typu dopisnic, u nichž nebyl vzkaz skryt v obálce, ale vystaven očím veřejnosti, bylo na území monarchie prodáno více než devět a půl milionu lístků,“ objasňuje Polášek. Bylo zřejmé, že se nový typ korespondence může stát kýženým příspěvkem do státní pokladny, takže korespondenční lístky začaly zakrátko vydávat i další země.

Dobová vánoční pohlednice

Nejstarší pohlednice

Výrobci pohlednic využívali nejrůznější náměty, nevyjímaje zimní, vánoční a novoroční. Používaly se veškeré dostupné tiskové techniky od dřevorytu, litografie až po světlotisk. Nejstarší dochované profesionální vánoční pohlednice, u nichž nechybí podpis odesílatele nebo poštovní razítko, pocházejí z konce 19. století. Měly většinou formát 9 x 14 cm a úprava jejich lícní strany podléhala dobovým módním vlivům.

Pro výrobu pohlednic se používaly se veškeré dostupné tiskové techniky od dřevorytu, litografie až po světlotisk.

Celá plocha rubové strany lístku byla vyhrazena k napsání adresy, takže pisatel se musel spokojit se stručným vzkazem na lícní straně, kde již byl ale předtištěn obrázek. Nebylo to zrovna praktické. Roku 1905 někoho napadlo rozdělit rubovou stranu na dvě poloviny, čímž vznikla pohlednice dnešního typu, zvaná „s krátkou adresou“. Protože se praxe od té doby nezměnila, stále píšeme sdělení adresátovi na levou polovinu rubové strany lístku. Líc je vždy vyhrazen barevnému či černobílému obrázku, i když si o jeho „uměleckosti“ můžeme myslet cokoliv.

Sběratel Vánoc

Jaromír Polášek je dlouholetým kurátorem Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. A navíc je i významným sběratelem všech možných předmětů, kuriozit a zajímavostí souvisejících s vánočními a novoročními svátky. Skoro každé Vánoce vystavuje se svou manželkou Jiřinou nejzajímavější sbírkové exponáty. Nechybí mezi nimi betlémy, baňky a vánoční ozdoby z různých dob, oplatky, kterými hospodáři kdysi obdarovávali sebe i domácí zvířectvo,

Prvorepubliková vánoční pohlednice

zajímavé hračky a dárky, jež v různých dobách a na různých místech světa lidé vkládali svým blízkým pod stromeček, novoročenky, kuchyňské nádobí k vaření svátečních pokrmů a samozřejmě i vánoční a novoroční pohlednice.

„Tímto koníčkem se zabýváme od roku 1992 a veřejnosti představujeme třeba sádrový betlém ze začátku první republiky nebo výběr z vánočních ozdob z dětství naší babičky z poloviny dvacátých let 20. století. Aktuálně máme pro návštěvníky připraveno asi 40 tisíc kusů pohlednic, mikulášských a vánočních pozdravů a novoročenek. Ve sbírce máme také nejstarší vánoční pozdrav odeslaný z území dnešní České republiky a řadu dalších unikátních exponátů, které naši předkové kdysi pořídili za pár korun, jejichž cena se však v průběhu let na sběratelském trhu mnohonásobně zvýšila.“

Pozdrav z vojny

Neobvyklý prvek vnesla do symboliky vánočních a novoročních pohlednic první světová válka. Vojáci uvrženi do zákopů všech evropských front bez ohledu na hodnosti či barvu uniforem posílali svým drahým nostalgické obrázky plné naděje. Barvotiskové obrázky odhodlaných bojovníků, nad jejichž hlavami se většinou vznášeli andělé či boží oko, jindy císař nebo potentát, za něhož je třeba položit život, svědčily o pevném citovém poutu spojujícím odesílatele s adresátem a drsné válečné prostředí s klidem a mírem Vánoc v zázemí. Nezřídka se ale stávalo, že v patách za kartičkou plnou citových výlevů putoval strohý dopis oznamující hrdinnou smrt, která mezitím postihla muže v poli bez ohledu na vroucné modlitby vypsané milované rodině na vánočním lístku.

Dobová vánoční pohlednice

Jinak tomu bylo za druhé světové války. Na území Protektorátu Čechy a Morava se pohlednice s válečnou tematikou prakticky neobjevily, vyjma německého prostředí oslavujícího úspěchy Velkoněmecké říše. „Naopak je patrná snaha odstranit vše, co by mohlo být považováno za provokaci proti válečnému úsilí. Náměty na pohlednicích se vyznačují klidem až idyličností, jako by válka ani neprobíhala.“

Protektorátní pošta však doručovala poštu vcelku spořádaně, samozřejmě pouze pokud jde o korespondenci provozovanou na území okupovaného státu. Ti, kteří pobývali za jeho hranicemi nebo dokonce bojovali proti nacistům na evropských frontách, nemohli počítat s tím, že by pošta pečlivě kontrolovaná akurátní protektorátní cenzurou doručila upřímné pozdravy do okupovaných Čech nebo na Moravu.

Děti u stromečku

Zatímco v dobách první republiky byly oblíbené barevné vánoční obrázky ilustrátorky a malířky Marie Fischerové-Kvěchové, dochovalo se z té doby poměrně málo vánočních pohlednic s obrázky Mikoláše Alše. Protektorát pak tyto dva tvůrce vymazal skoro úplně a po válce již byl z dvojice populárních umělců uznán „vhodným“ pouze národní umělec Mikoláš Aleš. Teprve v letech 1969 až 1970 byla paní Fischerová-Kvěchová vzata na milost, a to až do její smrti v roce 1984.

Padesátá léta kupodivu nepřinesla záplavu budovatelských motivů doprovázených rozzářenými vánočními stromečky.

Zato se v poválečném období začaly vydávat ve větším množství černobílé pohlednice zobrazující šťastné malé děti u vánočního stromečku a „spící“ zimní krajiny oblíbené již v meziválečném období. Pokud byly vydávány obrázky některých soudobých malířů, začátkem padesátých let pohlednicové barvy poněkud vybledly, protože obrázky byly tištěny na nekvalitním papíru a postupně z nich vymizely jakékoli náboženské motivy.

„Padesátá léta kupodivu nepřinesla záplavu budovatelských motivů doprovázených rozzářenými vánočními stromečky,“ uvádí Jaromír Polášek. „Naštěstí jsme nedopadli jako v Sovětském svazu, kde i novoroční Míša, hrdinný kosmonaut či děda Mráz byli opatřeni nezbytnou rudou pěticípou hvězdou,“ dodává.

Dobová vánoční pohlednice

Sbohem, Ježíšku

Na vánočních a novoročních pohlednicích z období normalizace převládá aranžmá vánočních ozdob z přírodních materiálů, ovoce a cukroví, ponejvíce podomácku zdobených perníčků. Častý motiv ořechů a jablíček symbolizuje návrat ke starým vánočním zvykům, předměty jako hmoždíř a formičky na cukroví navozují atmosféru vánočních příprav. Jižní ovoce (pomeranče, kokosové ořechy) jako nezbytná součást štědrovečerní tabule představovaly „socialistický luxus“, stále ještě spojený pouze s vánočními svátky.

Nadále se těšily oblibě pohlednice s pohádkovými motivy, často inspirované populárními postavičkami televizních Večerníčků (Rumcajs a Manka, Méďa Béďa a podobně). Na milost byl sice vzat vánoční stromeček, ale nikdo nemohl počítat s tím, že by byl o Vánocích pozdraven tradičním Ježíškem, který i v nejvytrvalejších rodinách jen tak tak přežíval desítky let naprosté izolace.

Dobová vánoční pohlednice

Politické změny po roce 1989 se samozřejmě v námětech vánočních pohlednic výrazně projevily. Vrátily se náboženské motivy jako andělíčci, Svatá rodina, narození Páně. Ale Ježíšek? Místo něho se velmi oblíbenými stala vyobrazení známých i méně známých betlémů a jejich detailů ze všech regionů země. Časté jsou snímky ozdobeného či osvětleného vánočního stromku v interiéru tradiční venkovské jizby a podobné „venkovské“ motivy.

Kupodivu však jen sporadicky se prosazuje americký Santa Claus podobný sovětskému dědovi Mrázovi (!) s nezbytnými saněmi a záplavou dárků. Závratná barevnost a pokleslé kýčovité aranžmá pohlednic útočí v devadesátých letech ze všech stran. Ale to již do historie mezilidské komunikace zasahuje internet. Hypermarketový nevkus podporovaný sociálními sítěmi, chytrými mobily a superrychlými tablety válcuje lístky od srdce k srdci, a tak je možné zakončit vyprávění o „pohlednicovém století“ zjištěním, že 21. století definitivně zahubilo nejen Ježíška, ale i vánoční pohlednice jako takové.

Spustit audio

Související

Více o tématu