Rudolf Šmíd fotí polní strašáky od jejich porodu do smrti

16. říjen 2012

Zajímá vás, jak a proč Rudolf Šmíd fotí polní strašáky? Pak si přečtěte následující řádky. Nejen o jejich focení totiž hovořil v úterý (16. října) s Marií Retkovou v magazínu Dvojky „Je jaká je“.

Kronika Oldřicha S."
Rudolf Šmíd je vizuální sociolog, fotograf a také dokumentarista, který natočil animovaný film „Kronika Oldřicha S.“ Ten slaví úspěchy u diváků po celém světě. „Nápad vznikl v roce 2005, kdy jsem potkal pana Oldřicha S. Dělal jsem tehdy průzkum, v českém překladu se to dá nazvat jako umělecké poznávání míst, a vyptával se v hospodách středních Čech, jestli mají místního kronikáře. Tam jsem poprvé narazil na jméno Oldřicha S.“

Kronika Oldřicha S. | Rudolf Šmíd | Česká republika | 2011

Malá a velká historie ve dvou kufrech
„Oldřich S. byl vlastně sám kronikou: psal čtyři druhy pamětních knih a všem svým spisům vyčlenil dokonce celý jeden pokoj. Byl jsem tím člověkem fascinován. Původně to byl hospodský, který ale psal vše, co se kolem něj dělo. Nejméně si ale cenil dvou velkých kufrů, kde ve školních sešitech popisoval 25 let svého života. To byl naopak můj poklad. Našel jsem tam vedle sebe slova o tom, že jej bolí koleno a informaci, že zemřel Brežněv. Hodně dlouho jsem přemýšlel, co s tím udělat, jak vedle malé historie postavit, v novém a jiném pohledu, historii velkou. Nakonec jsem z toho udělal ilustrovaný dokument lidského života, která se celá odehrává na skutečném stole Oldřicha S. Rozhodně to nebyla jednoduchá práce trvající 6 let a 5 měsíců. Oldřich S. popisoval přes 2 tisíce příběhů.

Univerzální jazyk
Nakonec ale nejde jen o příběhy Oldřicha S., ale také jeho autora Rudolfa Šmída. „Je to také trochu můj svět, dal jsem si do příběhu Oldřicha S. i své vlastní zážitky.“
Zajímavé je, že tento krátký, 10minutový, dokument sklízí úspěchy po celém světě. „Jsem strašně rád, že je moje poetika blízká lidem i daleko od nás. Našel jsem tam asi stejnosti a odlišnosti, kterým pro mě trochu překvapivě rozumějí lidé na celém světě.“

Pozvánka na výstavu fotografií strašáků Rudolfa Šmída

Strašálolog
Rudolf Šmíd je ale také fotografem, který se zamiloval do strašáků. „Dělám to už 18 let. Tehdy jsme bydleli na jihu Čech a fotograficky jsem si strašáků nevšímal. Ale jednou jsem chtěl své holky vyfotit u jednoho z nich, nakonec mě tak fascinoval, že jsem už nechtěl fotit lidi ale strašáky. Začal jsem je pozorovat a nakonec jsem jako sociolog musel konstatovat, že strašácký svět je hodně podobný lidskému. Oni opravdu s námi žijí, rozcházejí se, stárnou. Mají různé podoby, a to od Ježíše Krista po Michaela Jacksona. Postupem let ale musím konstatovat, že už jsem fotografem jen zbytku strašáků. Je to docela smutné.“

Proč strašáků ubývá?
Důvodů je víc. Podle Rudolfa Šmída je stále méně těch, kteří je umějí vyrobit a také se ztrácejí malá políčka, na kterých se to jimi dříve doslova hemžilo. „Z malých políček se totiž v posledních letech stávají velká a strašák se stává zbytečným. Postupně také ztrácejí svou podobu, dříve měli často klobouky, pak čínské hadry a dnes najdu jen kusy igelitu. Mám také jeden fotografický cyklus, který mapuje jejich proměny v čase, jejich život, a to od porodu až po smrt.“

Strašáci hlídají všechno
Rudolf Šmíd má své strašáky po celém světě, na Islandu hlídají sušené ryby, jsou hodně na vinicích, v sadech, na rybnících. „Mám je prostě všude.“ A které má nejraději? „Jsou to strašačky. Nejvíce jich mají ve Velkých Bílovicích, tam mají největší hustotu strašaček. Tam to mám asi nejraději, ale nechci urazit některého ze svých strašáků.“

Více si ale rozhodně poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Marií Retkovou.

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.