Rozpolcenost a ostrůvky pozitivní deviace. Pamětníci popisují atmosféru roku 1969

Komunistický režim v Československu před 50 lety brutálně potlačil protesty lidí, kteří se odmítli smířit s okupací. Na srpen 1969 vzpomíná ve speciálu Radiožurnálu novinářka a bývalá disidentka Petruška Šustrová, bývalý slovenský ministr kultury Ladislav Snopko, tehdejší politickou atmosféru nastínil i historik Jan Břečka.

Pro Petrušku Šustrovou výročí demonstrací znamená mezní bod normalizace – do ulic vyšly statisíce lidí. „Pamatuji si na dojetí, kolem jezdily prázdné tramvaje, nikdo nečetl noviny,“ vzpomíná na to, jak bylo Václavské náměstí bylo plné, policie hnala davy lidí, člověk nevěděl, kam utéci. „Bylo to velké rozčarování,“ dodává.

Ladislav Snopko trávil srpen 1969 v Košicích, kde studoval medicínu. Tehdy byl mezi studenty, kteří drželi několikadenní stávku, k zakládání revolučních skupin ale nedošlo. „Opití úspěchem jsme se v dobytém městě veselili, a pak šli spát,“ vzpomíná.

Dvojí identita

V roce 1969 lidé na Slovensku podle Snopka začali přijímat jakousi dvojí identitu. Jedna byla identita normalizace a loajálnosti k tomu, co se děje, druhá byla identita vycházející z vlastního soukromí, která se projevovala v úzkém kruhu přátel a rodiny.

Čtěte také

„Nejenom rok 1969, ale vlastně celou normalizaci jsem zažil v prostředí ostrůvků pozitivní deviace, která čítala v rámci Československa několik stovek lidí,“ popisuje dobu, kdy se mimo jiné konaly různé alternativní akce mimo oficiální scénu. Ty pak podle Snopka po dvacetiletém útlaku tvořily základ sametové revoluce.

„Naděje stále tlela a fungovala jako dobrý ochranný deštník vůči husákové beznaději,“ přibližuje.

S médii už se nepočítalo

Petruška Šustrová zmiňuje v souvislosti s rokem 1969 i média – cenzura byla opět zavedená, až později lidé poslouchali rozhlasové stanice jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. „Počítat s tím, že to, co říkají sdělovací prostředky, to už se nedalo,“ vysvětluje.

Ve společnosti byla na 21. srpna 1969 nicméně silná vůle vzdorovat. „Lidé křičejí Dubček, Dubček, a Dubček mezi tím podepisuje mimořádné zákonné opatření, kde vás můžou šoupnout za katr bez soudu, prokurátora, bez ničeho,“ nastiňuje tehdejší rozpolcenou atmosféru.

I podle historika Jana Břečky byly události kolem 21. srpna 1969 pro další vývoj důležité. Nové vedení státu, které nastoupilo v březnu 1969, se nadobro rozešlo s reformní politikou předchozího období. „Pro některé badatele je to ten opravdový začátek normalizace,“ upozorňuje.

autoři: Marie Bastlová , prh