Rozhovor s Ivo Kaštanem o Dakaru 2003

Host (Ivo Kaštan): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ivo Kaštan se narodil šestého září 1964 ve Velkém Meziříčí. Vystudoval Střední ekonomickou školu, aby se mohl věnovat motokrosu, zůstal na vojně jako voják z povolání. Mezi lety 1992 až 96 podnikal, měl firmu na výrobu tažných zařízení. Třikrát absolvoval Rallye Paříž - Peking, v roce 1997 skončil v absolutním pořadí osmý a zvítězil ve své kategorii pětistovek. Čtyřikrát se zúčastnil maratónu Paříž - Dakar, jako motocyklový závodník, dvakrát jako novinář. S manželkou Věrou nás i letos pravidelně informovali v našem vysílání. Ivo Kaštan je podruhé ženatý, z prvního manželství má dvě děti Denisu a Sandru, z druhého pětiletou Terezu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dakar je pro Ivoše životní styl. Tak to jsem se o vás dočetla na internetových stránkách dakar.cz. Zkuste vysvětlit, v čem to vlastně spočívá?

Host (Ivo Kaštan): Já nevím životní styl bych to až tak úplně nenazval, i když svým způsobem ano. Protože Dakar je samozřejmě o závodech, to je první věc a já odmalička jsem tak nějak prominutý těma závodama a vůní benzínu, to u toho je. No a pak tam, pak jsem taky snil o dálkách, o cestování a Dakar je o cestách a o dobrodružství. Takže, když to všechno smícháte dohromady, tak z toho vyjde životní styl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vrátíte se ještě na tenhleten asi nejslavnější závod na motorce?

Host (Ivo Kaštan): No jeden den říkám, že určitě, druhý den říkám, že nikdy, to je těžký, záleží na okolnostech. Pravda je taková, že vždycky večer jsem klukům trošku záviděl, když byli zaprášení, unavení. To znám, jak taková ta úleva už jsme v cíli. Ale ráno jsem si říkal, to jsou naprostý magoři, oni jsou, dyk je pět hodin ráno a tři stupně nad nulou, oni před sebou mají iks set kilometrů takových, kdy já už to mám za sebou. Já nevím.

Moderátor (Naděžda Hávová): O vaší ženě Věrce se také na stránkách dakar.cz píše, jako o vašem věčném stínu. Ona sama prý jezdí maratóny na motorce. Podruhé jste spolu jeli Suzuki Samuraj v novinářském doprovodu. Jak jste se doplňovali?)

Host (Ivo Kaštan): Moje žena je mí sluníčko a ne můj stín, protože my jsme jedno tělo, jedna duše, my se doplňujeme naprosto dokonale. Protože já mám to štěstí, že, že moje žena fandí motorkám, motorismu možná víc než já dneska. My tím prostě žijeme. Takže právě díky tomu, že tím takhle žijeme, tak můžeme jezdit spolu, protože skutečně kdyby někdo vytáhl na Rallye Dakar normální ženskou, tak mně musí vynadat, protože já jí tahám do míst, kde se týden nemá šanci umýt, kde spí pod stanem v prachu a ještě to je spousta práce a kilometrů v tom autě, takže je to naprostá šílenost a já se jí trošku divím, že...

Moderátor (Vladimír Kroc): Když je to taková vzácná symbióza, bylo by možná zajímavě vědět, kde a jak jste se poznali? Na motorce?

Host (Ivo Kaštan): Ne, to bylo hrozně stručně takové složité období mýho života, protože já jsem jednoho dne přijel z Dakaru a měl jsem prodanou firmu a vytunelovanou. Taky trošku rodina se mi nějakým způsobem malinko rozpadla, to víte, když jste pořád na cestách, aby ne. No a jeden dobrý kamarád mi říká, hele, jé, tamle je taková pěkná kočka, takovej ten tvůj typ. Teď nebudu řikat, popisovat, co je můj typ. Nicméně pak jsem zjistil, že jsem ji znal, protože moje současná tchýně je moje bývalá profesorka na střední škole, takže já jsem určitě... Muselo být období, kdy já jsem balil holky na střední škole a má současná žena tam někde tahala kačera, protože jsme od sebe třináct roku, tak nějak to vycházelo. Ne, byli jsme si souzeni.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ona začala jezdit až kvůli vám na motorce myslím?

Host (Ivo Kaštan): No určitě, protože když máte doma plno motorek, tak to nejde, aby prostě ženská neměla řidičák na auto a na motorku. Musí jezdit. Kaštanů ženská musí jezdit na motorce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste nám prozradil, že jich doma v garáži máte snad sedm?

Host (Ivo Kaštan): No já mám taky něco po regálech, protože motorky jsou takový věčný lego. Já je zbožňuju, protože se v nich hrozně rád, se říká, vrtám že? Vrtám, stavím, takže mě na motorkách fascinuje spíš ta technická věc, než třeba to samotný ježdění. Já jsem nikdy třeba neměl motorku na silnici, že bych byl takovej ten vyjížďkář.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale přesto máte teď motorku vlastně ke každé příležitosti?

Host (Ivo Kaštan): Máme. Máme motorku na venčení psa, máme čopříka na nákupy, máme nějaký závodní motorky, to doma musí být. Jak televize, lednička, pračka, motorka. To musí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dalo by se říct, že v poslední době vaše žena závodí víc než vy?

Host (Ivo Kaštan): No ona mně motorky sebrala, když mně repasovali koleno asi před dvěma lety, tak jedny závodu víceméně z hecu jela místo mě a úplně bezvadně si dovezla pohár a to jí asi šíleně motivovalo, aby už jsme toho jeli podstatně víc a ty poháry vozili pořád. A už jí to docela jde, už se na to dá dívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme ještě zpátky k maratónu Dakar 2003. Závodníci na něm ujeli osm tisíc pět set padesát dva kilometry, v sedmnácti etapách projeli postupně Francii, Španělsko, Tunis, Libyi a Egypt. Vy jako novináři jste absolvovali uplně stejnou trasu?

Host (Ivo Kaštan): Tak téměř. My samozřejmě sedmnáct etap, takže vyjíždíme z bivaku nebo z místa toho startu, ale ne vždy jedeme po té závodní trase. Třeba v loni toho bylo podstatně víc, to jsme jeli s těma závodníkama. Letos už ne. Takže my to vždycky plánujem dopředu, buď jedeme po té doprovodné trase nebo po závodní nebo z části tak, z části tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se ta doprovodná trasa liší od té závodní?

Host (Ivo Kaštan): No.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dá se to říct takhle obecně?

Host (Ivo Kaštan): Zpravidla bývá po silnicích, protože doprovodná trasa je pro doprovodná vozidla a jde o to, aby byly v tom cíli dřív, aby už čekaly na ty závodníky. Takže je samozřejmě snadná. Ale i letos třeba byly etapy, kdy doprovodná trasa měla sedm set kilometrů terénem, takže ne vždy to je to jako úplně lehký. A my se snažíme třeba přijet na závěr té etapy, abychom fotili závodníky přímo na trati a vysílali jsme přímo z pouště, kolem jezdily závodní stroje a bylo to úžasný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik kilometrů měli Kaštanovi na tachometru?

Host (Ivo Kaštan): Přesně deset tisíc, protože pro nás start na Dakar začíná u nás ve Velkým Meziříčí. Odtud jsme jeli po ose do Marseille, už nevím, kolik je to kilometrů. No a pak už tam nám nalepili startovní čísla a už jedeme s tím závodním klanem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak jste se vraceli ze Sinaje?

Host (Ivo Kaštan): Letecky.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co auto, to ještě je tam?

Host (Ivo Kaštan): Ne, tam byli kamarádi z Česka a veškerá technika se musela dopravit do Alexandrie do přístavu. Takže oni mi tam to auto dovezli. Shodou okolností to byl ten samý člověk kamarád, který mně tam před třemi lety vezl motorku, když se končilo v Káhiře. A tady ještě musím doplnit, že bylo hrozně příjemný, protože v cíli na nás čekala naše malá Terezka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo jí vlastně hlídal ty, ty tři týdny, kdy rodiče byli vlastně v Africe?

Host (Ivo Kaštan): Sluší se říct, že jsme opravdu taková celá bláznivá rodina, takže máme stejně postiženou babičku a dědečka a tetu. Takže všichni nám fandí a pomáhají a bez toho by to nešlo, kdyby nám prostě s tím hlídáním nepomohli. Dokonce máme i sousedy na psa, kteří nám ho velice rádi hlídají.

Moderátor (Naděžda Hávová): Která etapa Dakaru byla podle vás nejtěžší?

Host (Ivo Kaštan): Ta předposlední, kdy už se jelo na Sinajský poloostrov, tak už nikdo nečekal, že to bude tak, tak dlouhé. Protože jednak se motorkáři startovali už vlastně ve dvě ráno, potom se jelo, by se slušelo říct, že se překročila, překročil Suez, to cestovatelé řikaj. My jsme ho museli podjet, tam je tunel, takže jsem to trošku zklamal, že jsem nepřekročil úžinu do Asie. No a potom byla etapa pro závodníky ne příliš dlouhá na kilometry, ale těch tři sta kilometrů přes to Sinajské pohoří mezi šílenými skalami. Tam údajně padesát let neprojelo auto a oni je tudy vedli a z toho byli všichni docela šokovaní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdybyste měl zhodnotit naší účast. Jednoznačně nejlépe dopadl Tomeček na Tatře, v kategorii kamionu byl na druhém místě. Co říkáte třiačtyřicátému místu Oldřicha Bražiny?

Host (Ivo Kaštan): Tak jednoznačný úspěch je v tom, že Olda byl potřetí na Dakaru a potřetí dojel do cíle. To se tam počítá, protože hlavní sen těch amatérů je vždycky dojet a pokud se mu to podařilo potřetí, tak je to úspěch. On letos zvolil trošku slabší stroj a protože nemá tak dobrou postavu jako já, je trošku těžší, tak dojel čtyřicátý třetí a takže mu chyběli koníky. Ale jel bezvadně, nepadal, myslím si, že zaslouží.

Moderátor (Naděžda Hávová): A Josef Macháček, ten skončil celkově čtyřiačtyřicátý, ale mezi čtyřkolkami suverénně zvítězil?

Host (Ivo Kaštan): Letos tedy opravdu suverénně. Čtyřkolek bylo na startu čtrnáct a on tu konkurenci naprosto deklasoval, prostě on už si dneska může řikat, že je král čtyřkolek. On je jezdecky na tom skvěle navigačně i technicky. Tu čtyřkolku má prostě dokonalou. On tvrdí, že už nikdy, že už na čtyřkolce nepojede, ale to on říká každý rok. Takže já bych se potřeboval s někým vsadit, že Macháček určitě příští rok pojede na čtyřkolce.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a co ta nešťastná havárie posádky Karla Loprajse?

Host (Ivo Kaštan): Tak a havárie má takový dvě, dvě roviny. Jedna ta rovina je, že samozřejmě byli jsme zklamaní, protože jsme Karlovi hrozně fandili, těšili jsme se, že oslavíme sedmé vítězství. Já jsem dokonce vezl doutník Karlovi na cílovou rampu. Takže to byla škoda samozřejmě, je to škoda, když Karel vypadne, byla to jeho nejtěžší havárie. Ovšem taková druhá rovina možná někomu se bude zdát malinko podivná, že se to Karlovi stalo, když závodil. Karel vždycky závodí, ale ne jako letos prostě. On věděl, že ta konkurence je velmi tvrdá a opravdu stál na plynu a jel velmi rychle, což u něj není zvykem. Takhle jako na začátku rallye vůbec ne, čímž mě překvapil. Že se mu to stalo, ne že udělal chybu a někde napálil do stromu, ale že prostě jel rychle a že se vyboural. Ale v tu ránu, jak jsme se dozvěděli, že jsou kluci v pořádku, že jim vlastně kromě odřenin a boulí nic není, tak se uklidníte. A pak už jsme jenom pomáhali tak nějak koordinovat telefonicky kdo, kde je, co s nima bude a co se bude dít dál. Ale je to škoda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste čtyřikrát jel Dakar na motorce, dvakrát v autě. Svezl jste se také v tom závodním kamionu?

Host (Ivo Kaštan): Svezl. Ne přímo po závodní dakarské trati, ale samozřejmě, že už mě svezl Karel Loprajs. Svezl mě jednou Tomáš Tomeček po autokrosové trati v Přerově. Já jsem přiznám, že jsem se bál, protože, když jedete v terénu s kamionem, který má dvanáct tun hodně rychle a ono je to na kluzku, tak jsem měl neustálý pocit, že to s náma někam praští. Není to tak, ale já bych se v kamionu asi bál.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě nám prozraďte, co se děje s těmi nabouranými automobily? Tatrovka Loprajsova zůstala někde tam na trase nebo jak, jak to probíhá?

Host (Ivo Kaštan): Jak kdy. Takhle, když se poškodí motorka, tak za závodním polem jede kamion, kterýmu se říká balé nebo-li v překladu koště, to znamená doslova. A to sbírá motorky i motorkáře. Když tam stojí rozbitý auto, tak to samé balé naloží pouze jezdce, auto tam nechají. Když to auto lze opravit, tak ho třeba opraví nějaký asistenční kamion a pokud je hodně rozbité osobní auto, tak se třeba podpálí, ale zcela legálně se podpálí. Prostě oni ho zapálí, do pojišťovny prostě daj fotky, že auto je znehodnocený, tečka, dost. U kamionu je to úplně nejsložitější, protože odtáhnout kamion třeba z písku technicky nelze. Naštěstí tohle nebylo úplně v dunách a Karlovi se tam, Pepovi Kalinovi se tam podařilo chytit Libyjce, který v současné době bydlí v Mělníku, uměl česky. Takže on tam zorganizoval kohosi a poslední zpráva je, že auto už je na cestě do Tripolis do nějakých podvalníků.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naším hostem v pořadu Dva na jednoho v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu je Ivo Kaštan závodník a také novinář. No a po písničce, která bude krátká, si budeme dál povídat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu v pořadu Dva na jednoho je motocyklový závodník a novinář Ivo Kaštan. Právě jsme slyšeli kapelu Olympic, která vám byla doprovodem po celé té desetitisíc...

Moderátor (Vladimír Kroc): No zkrátka celou tu dobu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Po celou tu dobu Dakaru. Jak vůbec vypadal váš pracovní den? Řídit auto pouští, shromažďovat informace a ještě je posílat do Čech k nám do Radiožurnálu, asi to nebyla legrace?

Host (Ivo Kaštan): Oni, kdo si myslí, že je to výlet, tak není. Samozřejmě teoreticky by mohl být, ono záleží na tom, jak si to zařídíte, jaký tam máte úkoly. Zpravidla to znamená tak, že se velmi brzo ráno vstává. Velmi brzo ráno je, že to je v pět, kdy je tma, zima. Prvně se musí sbalit stan, to dělá manželka.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte přesně rozdělené funkce?

Host (Ivo Kaštan): Přesně, já bych to dělal, já bych to taky uměl, ale dělal bych to asi o půl hodiny dýl. Ona i staví skvěle rychle v tom větru. Potom se samozřejmě dají tašky do auta a tak nachystat. Potom popojedeme k bivaku, respektive k tomu keteringu, kde se nasnídáme, nepříliš dobrá káva, kousek bagety no a vyráží se na trať vlastně s prvními motorkáři za tmy. My jsme ten systém letos nastavili tak, že jsme hnedka ráno spěchali kousek popojet, kousek znamená tři sta, čtyři sta kilometrů a zaujmout nějaké dobré místo na té závodní trase v závěru toho speciálu nebo té rychlostní zkoušky. Abychom tam stihli jak naše motorkáře, kteří jedou vlastně první, dycky motorky jedou na začátku toho startovního pole. Ty vyfotit, potom jsme fotili samozřejmě auta, no a potom jsme čekali na, na kamiony. Jakmile projel poslední z těch, co nás zajímaly, tak jsme spěchali dalších iks set kilometrů do toho bivaku. A tam jsem vlastně měl na starosti to, že jsem se postaral trošičku o to auto, ne tak preventivně a žena už utíkala do toho presscentra, což je takový stan komunikační středisko, tam už byly zprávy. No a mailovala, stahovala fotky do notebooků. A ještě bych taky měl říct to, že jsme několikrát denně vysílali vlastně živě do...

Moderátor (Vladimír Kroc): A to jsem se právě chtěl zeptat, jak jste si hlídali signál? My jsme vám pravidelně telefonovali, většinou se to povedlo, takže jak to bylo pokryto signálem?

Host (Ivo Kaštan): Tak signál u satelitního telefonu není totéž, co...

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jste měli satelitní telefon?

Host (Ivo Kaštan): Satelitní telefon, no. Tam je to, že

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono by to asi v té poušti jinak nešlo?

Host (Ivo Kaštan): No, ale některá městečka jako mají mobil, ale ten je daleko míň spolehlivý než ten satelit, to prostě funguje. Takže to musíte vystrčit tu anténu, tu krabici na kapotu auta, zajistit jí čímkoli těžkým, protože tam všude fouká hrozný vítr. No a potom zapnout ten telefon, teď čekáte, kterou družici pochytíte, protože žena už to umí hrozně rychle spojit, ona byla totiž spojařka, další plus. No a potom už jsme vysílali. Ale suma sumárum tohlencto vám zabere téměř hodinu, jo? Protože musíte najít vhodné místo, musíte počkat, takže my jsme zhruba dvě až tři hodiny denně, teď hloupý slovo, ztratili, ale věnovali jsme vysílání.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ivoši, proč je právě Dakar nejslavnější závod, takových podniků se jezdí přeci mnohem víc?

Host (Ivo Kaštan): Protože je nej, nejstarší, nejdelší, nejtěžší. Je to něco, jako je třeba dvacet čtyři hodin Le Mans, tam je ta historie a tradice. Bylo spoustu pokusů o konkurenci Dakaru, ten Paříž-Peking, jezdí se i menší rallye v Tunisu, ale prostě Dakar, Dakar je dneska věc, věc, mýtus. Je to závod sám o sobě, nespadá do žádného seriálu a je nesmírně populární hlavně ve frankofonních zemích, takže je to opravdu takový mega podnik se vším všudy.

Moderátor (Naděžda Hávová): A není už škoda, že se nejezdí ani z Paříže a Dakar ani nemá cíl v Dakaru?

Host (Ivo Kaštan): No možná to trošku škoda je, protože, když už nic jinýho, tak se vžilo to Paříž-Dakar. Ono Dakar dneska není slangový výraz, to dokonce tam má takový to kolečko, že to je chráněná známka. Pravda je taková, že Afrika je čím dál menší v tom smyslu, že je obtížné najít tam tu vhodnou trasu. Kdysi tradiční Alžírie, dneska problém, navíc hranice všech snad nebo většiny států v Africe jsou jedno velké minové pásmo, tam samotný průjezd je komplikací. Takže pořadatelé mají trošku honičku s tím, aby našli trasy bezpečné, ale taky trasy zajímané, to znamená plné dun, všeho možného. To se jim jako podařilo hlavně letos. Protože na jednu stranu bylo tam bezpečno, to je pravda, bylo hodně písku, to bylo překrásné, ale byla zima a chyběl Dakar. Ten Dakar tomu trošku chybí, ale já se obávám, že asi bude chybět čím dál častěji.

Moderátor (Vladimír Kroc): No tak teď už jste mi trošku napověděl. Já jsem se chtěl zeptat, jestli se něco tuší už o dvacátém šestém ročníku?

Host (Ivo Kaštan): Tuší, oni pořadatelé to neradi sdělují, protože je to dycky takové překvapení, kudy se pojede. My jsme absolvovali den po cíli rallye jsme absolvovali takový oběd s tím vedením závodu, jako novináře. Dokonce Hubert Oriol si nás přizval ke svému stolu, to se musím pochlubit, to bylo hrozně příjemné. A tam padaly otázky, co bude, otázky, jaká je třeba budoucnost kamionů, že je čeká nějaké omezení. Chce také přitáhnout víc značek Hubert Oriol mezi motocykly, tam je to dneska vláda jedné značky. No a samozřejmě mu říkali, hele Huberte odkaz Tiery Sabbera, který založil tuhletu rallye je, aby to mělo víst odněkud někam, prostě jako ten Dakar tam musí být jo. A on říkal, že s tím souhlasí, ale že bude preferovat spíš ten Charwei Chai, protože tam lze zajistit bezpečnost závodníků. A ta v dnešní době, která je, jaká je, je asi na prvním místě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dvě etapy Dakaru se posílaly bez navigace JPS, to platilo i pro vás, jako pro doprovod?

Host (Ivo Kaštan): Ne, neplatilo. My máme JPS svoje, jinak závodníci je mají všechny jednotné černé takové jednodušší. Takže my jsme samozřejmě měli JPS svoji, kterou jsme docela zhusta využívali. I když taky se nám málem stalo, že jsme jeli bez navigace JPS, protože ženě se podařilo zlomit takový konektůrek a pak už nám to šlo jenom mailovat jenom na baterky. Ale JPS je bezvadná věc a je to pomůcka. S JPS se neztratíte nebo rychle se najdete, ale, že by to byla jako všeho spása, tak to není.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak vlastně vůbec dlouho jezdíte na motorce?

Host (Ivo Kaštan): Jezdím na motorce, když stály sudičky u kolíbky, tak mi tam daly kanystr s benzínem, řídítka, helmu. Takže určitě táta mě vozil skutečně od kojeneckého věku, poprvé jsem řídil pionýra asi v šesti, v sedmi letech. Když mně bylo dvanáct nebo třináct, tak mně v bedně dovezl úplně novou originální závodní motokrosovou dvěstěpadesátku čízu, tenkrát stála nekřesťanských šest a půl tisíce korun. V roce 77 a...

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl asi úžasný zážitek ne toho kluka?

Host (Ivo Kaštan): No tak já už jsem před tím samozřejmě motorek měl víc, ale my jsme s tátou tím žili. On kdysi závodil velice úspěšně, spíš teda na silnici a on vždycky řikal, hele musíš víš jako ne takový to, že závody, že musíš a první, jako měj z toho dobrej pocit. Jde hlavně o to, aby si z toho měl radost. A diky tomu, že mně právě do toho jako ukazoval to hezký, tak jsem u toho vydržel.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co to znamenalo pro vaši kariéru, když v pětaosmdesátém tedy ve vašich jedenadvaceti, tatínek zemřel?

Host (Ivo Kaštan): No všichni si mysleli, že bude po Kaštanovi, že toho nechám, že prostě táta mecenáš a podobně. A já řikám ne. Takže já se musím pochlubit, že vlastně od té doby jsem měl vždycky licenci motor... jako motocyklovou, vždycky jsem závodil. A samozřejmě v tu chvíli mě odepsal místní autoklub, podpora žádná, motorky dostal někdo uplně jinej, co jsme dostávali. A já jsem na truc vyhrál jeden ze závodů mistrovství republiky, který se jel v Velkým Meziříčí. A zase mělo to takovou druhou věc, že když se potom jelo třeba finále toho mistrovství, které bylo v nedaleké Náměšti, kde jsem měl veliký šance to vyhrát, tak jsem tam nejel, protože jsem prostě neměl patnáct set na tuším píst nebo válec. Takže chyběly peníze, ale nikdy jsem prostě motorky nezradil a mám hrozně hezký pocit, když mi říkají ti známí a takoví, hele to by se tátovi líbilo, měl by z tebe radost. Takže to si myslím, že je to to nejdůležitější.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přípravy na příští šestadvacátý ročník Dakaru jsou už určitě v plném proudu. Chystáte se tam znovu?

Host (Ivo Kaštan): Rádi bysme, rádi bysme. Jenže ty přípravy opravdu trvají rok, to není jenom, že jedete na Dakar. Musíte nachystat auto a další spoustu věcí. Takže, když bude šance a bude zájem o naše reportáže ať už rozhlasové nebo ty psané, tak bychom u toho hrozně rádi s ženou byli.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co budete dělat v tom čase mezi? To budou jenom přípravy?

Host (Ivo Kaštan): Ne jenom, také přípravy. Ale mě novinařina zcela pohltila, snažím se být novinářem, takže za několik hodin jedu do Jihlavy, kde mám svůj pořad na Českém rozhlasu Region o motorismu Cestou necestou. Takže budem hodně psát, publikovat, no a také mám nějaké jiné aktivity, takže práce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na úvod jsem jmenoval vaše potomstvo, jsou to tři dcery. Nemrzí vás to v tom směru, když jsme mluvili o vašem vztahu s otcem, že to vypadá, že nikdo nebude následovat dva Kaštany v motokrose? A nebo ono to není tak jisté, protože manželka, jak jsme si řekli, tu vaši posedlost sdílí, tak třeba dcera také?

Host (Ivo Kaštan): Ne, dneska už ten posun toho motorismu je takový, že já bych se o syna bál. Třeba v motokrosu už je to někde uplně jinde, už se hrozně moc skáče a lítá a tak. A kdež tomu... Tamty dvě jsou jako ty se mi hodně povedly, ty holky jsou prostě slušný, krásný, chytrý, takže ty určitě motorky vynechaj zaplaťpánbůh. Ta nejmladší ta je ještě povedenější, takže já si myslím, že taková je to Klainschmidtová na český způsob by to klidně mohla být.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře uvidíme.

Moderátor (Naděžda Hávová): To byl novinář a závodník Ivo Kaštan v pořadu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Dva na jednoho. My děkujeme, že jste dorazil k nám a mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Ivo Kaštan): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Loučí se a dobrý poslech dalších pořadů přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pěkný týden.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.