Rozhlas řekl: „Přijďte pomoct!“ A lidi přišli a umírali. A přišli by zase, míní Peter Duhan

„Neznám na kontinentální Evropě zemi, jejíž obyvatelé by bránili tak vlivné médium, jako je rozhlas,“ přemýšlí Peter Duhan. „Rád to připomínám i na mezinárodních fórech.“

Bitva o rozhlas tak podle generálního ředitele patří k nejsvětlejším okamžikům českých novodobých dějin. „Rozhlas zavelel a lidi přišli a umírali v jeho okolí. To je závazek pro všechny pracovníky Českého rozhlasu, který z nás nikdo nesmyje.“

1945 a pak 1968

Životy pro rozhlas ale lidé nasazovali i později. V roce 1968. „Vím, že současná atmosféra v zemi není právě nejlepší. Ale já si myslím, že je to v mentalitě českého národa ve vypjatých situacích, jako je válka nebo krize. Pokud by na to přišlo a rozhlas by vyzval opět k obraně, Češi by opět přišli.“

Peter Duhan patří ke generaci narozené těsně po válce. Válku tak v dětství prožíval hlavně pod vlivem masivní propagandy jen jako hru na vojáky. „Měli jsem ale dost zkreslené informace,“ připomíná.

"Vše pro rozhlas": auto s policejním šéfem a říšským sekretářem protektorátu K. H. Frankem (sedící vzadu) jede kolem obchodu s rozhlasovými přijímači, po 15. březnu 1939|foto: Radioservis, převzato z knihy D. Vaughan: Bitva o vlny

Poválečná propaganda

Češi obecně podle něj ale neinklinují k jednostrannému hodnocení dějin. „Je to vliv komunistické propagandy, která nám nedovolila si ani vzpomenout na to, že Plzeň osvobodila americká armáda. A lidé ze západního odboje u nás končili na popravištích.“

Odnesli to Sověti

Například o bojích v Pacifiku se začalo psát až na konci 80. let. A některé příběhy a fakta se dozvídáme až teď, 70 let po válce.

„Ale rád bych zdůraznil, že skutečně největší tíhu druhé světové války nesl na svých bedrech Sovětský svaz a sovětský lid,“ připomíná boje na východní frontě. „To je nesporný fakt.“

Jak se Peter Duhan dívá na vývoj postkomunistických zemí? Jaké poznatky přivezl z návštěvy černohorského rozhlasu?