Rok 1920: Chceme vlastní církev. Jak se zrodila Církev československá

17. září 2018

Vznik samostatného Československa přinesl volání po změnách i do prostředí římskokatolické církve. Ta byla jednou z opor rakouského mocnářství, již před válkou se ale mezi českými kněžími objevovaly hlasy požadující reformy. Zesílily po roce 1918, ale bez úspěchu. Skupina reformních katolických kněží nakonec 8. ledna 1920 založila novou Československou církev.

Tomuto kroku bezprostředně předcházely události kolem Vánoc 1919, kdy 25. prosince mnoho přívrženců reformního proudu sloužilo přes zákaz bohoslužby v českém jazyce (mše v národním jazyce římskokatolická církev povolila až po druhém vatikánském koncilu začátkem 60. let). Tři dny po založení byla nová církev v pražském chrámu sv. Mikuláše veřejně vyhlášena a v září 1920 ji oficiálně uznal i československý stát.

Církev hlavně pro Čechy

Nově zrozená Církev československá (přídomek husitská nese až od roku 1971, ačkoliv k odkazu českého církevního reformátora se hlásila již od počátku) lákala tisíce věřících. Už v roce 1921 se k ní při sčítání lidu přihlásilo přes půl milionu lidí.

Nejsem syn pekla, jen bývalý kněz, který opustil službu kvůli sexuální orientaci, říká Jiří Pešek

Jiří Pešek, kněz

Málokdy se stane, že se dozvíte o knězi, který odejde z církevního řádu. Jiří Pešek to udělal a navíc se přihlásil i ke své homosexuální orientaci. Dnes žije v registrovaném partnerství a o důvodech svého rozhodnutí dokáže veřejně mluvit.    

Přes svůj název se k ní ale hlásili věřící spíše v Čechách, na Slovensku i Podkarpatské Rusi to byli většinou Češi, kteří tam odešli za prací či státní službou. Církev splnila hlavní požadavky, které vedly k rozchodu s katolíky - liturgie v mateřském jazyce, účast laiků na správě církve nebo dobrovolnost celibátu.

Jedním z iniciátorů rozchodu s katolickou církví byl i někdejší vedoucí Klubu reformních kněží Karel Farský. Ten se na Tři krále roku 1925 spolu s dalšími dvěma kněžími stal biskupem a navíc stanul v čele nové církve jako její patriarcha.

Nesouhlas s volbou biskupky

Při sčítání lidu v roce 1930 se k Církvi československé přihlásilo téměř 800 tisíc věřících a po druhé světové válce jejich počet vzrostl k milionu. Po roce 1989 se církev zapojila do ekumenické spolupráce, volba první biskupky v postkomunistické Evropě Jany Šilerové v roce 1999 nicméně vyvolala nesouhlas některých představitelů katolické církve.

Zároveň se církev (jako řada jiných společenství) neúspěšně potýkala s poklesem počtu věřících. Zatímco počátkem 90. let se k ní přihlásilo téměř 180 tisíc lidí, v roce 2001 to bylo jen necelých sto tisíc.

Dokudrama Jaroslava Mišky Chceme vlastní církev nás zavede do konce roku 1919. Karel Farský přichází za tehdejším arcibiskupem Karlem Kordačem, aby mu vysvětlil, jaké reformy v katolické církvi je třeba provést. V režii Petera Gábora účinkují Ivan Dejmal, Miroslav Rataj, Petr Houska a Robert Finta.

Co předcházelo vzniku Církve československé a kdo vlastně byli – vedle už zmíněného Karla Farského – hlavní iniciátoři jejího založení, na to se historika Jaroslava Šebka ptal Pavel Hlavatý.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související