Rodina je nejdůležitější, i proto jsem se rozhodla pomáhat opuštěným dětem, říká Tereza Maxová

Modelka Tereza Maxová se narodila 31. srpna 1971 v Pardubicích. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem, kde v roce 1985 ukončila základní školu se sportovně-atletickým zaměřením. Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na Gymnázium Budějovická v Praze. Po maturitě v roce 1989 byla přijata ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tu se rozhodla po dvou letech individuálního studia ukončit. V sedmnácti letech se zúčastnila s kamarádkou Evou Herzigovou, v době stále panujícího komunismu, konkurzu francouzské modelingové agentury. Její profesionální kariéra začala v roce 1989, kdy krátce před sametovou revolucí odjela do Paříže. Během kariéry spolupracovala s řadou známých fotografů od Patrika Demarcheliera až po Maria Testina a Petera Lindberga. Její tvář byla titulní straně britského Vogue, stejně jako na předních stranách Elle, Marie Claire a Glamour. Prošla po významných přehlídkových molech značek Dior, Chanel, Prada, Gucci, Yves Saint-Laurent, Ralph Lauren a byla tváří pro reklamní kampaně Karla Lagerfelda, Donny Karan, Hermése, La Perly, Vichy, Oriflame nebo L´Oréal. V roce 2000 se v Dánsku provdala za tenistu Frederika Fetterleina. Mají spolu syna Tobiase Joshuu. Manželství se však rozpadlo. Nyní žije střídavě v Praze a Monaku s druhým manželem Burakem Oymenem, tureckým podnikatelem, s nímž má dceru Mínu a syna Aidena.

„V mém životě je vše spontánní a byla to impulzivní návštěva. Byla jsem v Česku navštívit maminku. V té době se mně už dařilo, vydělávala jsem slušné peníze a chtěla jsem někomu pomoct. A ta chuť a možná neznalost znamenala, že jsem se podívala do Žlutých stránek a našla jsem na Praze 4 kojeňáček. Většinou si lidé myslí, že když někam přijdou, tak je vyhodí. Ale nevyhodili mě. Otevřeli mně dveře a provedli mě a byl to takový impuls, protože člověk nemohl jen tak odejít a říct si jen: chudáci děti,“ vysvětluje Tereza Maxová moderátorce Ivaně Denčevové důvody a prvopočátky své charitativní činnosti.

Mé dětství v hoteláku

„Mám hezké vzpomínky, když jsem byla malá a trávila spoustu času s babičkou a dědečkem ještě v Pardubicích, kde jsme žili. Můj táta byl inženýr, chemik a přeložili ho z pardubické do ústecké chemičky a my jsme se přestěhovali celá rodina do Ústí nad Labem,“ vzpomíná na své vlastní dětství modelka.

„A nejoblíbenější historka mých dětí je, když jim vyprávím, jak jsme se v Ústí, čtyřčlenná rodina, složili v garsonce. Můj taťka byl velmi šikovný, protože to bylo hotelové bydlení, tak tam byla velká šatna a on udělal v šatně palandy a řekl nám: tady máte dětský pokojíček. Takže jsme tam byli s bráchou bez oken. Můj život v hoteláku, to je spousta hrozně hezkých vzpomínek a nezapomenutelných zážitků,“ dodává.

V roce 1996 Tereza Maxová navštívila poprvé Kojenecký ústav v pražském Podolí. Poté se rozhodla věnovat pomoci opuštěným dětem. V roce 1997 začala se svojí charitativní činností v rámci Nadace Terezy Maxové, která pomáhá opuštěným dětem ve více než 200 dětských domovech, kojeneckých ústavech a dětských centrech. Nadace je členem asociace nadací, Fóra dárců. Za svou činnost k roku 2017 přerozdělila a utratila téměř 300 miliónů korun. Nadace se zaměřuje především na prevenci, podporu náhradního rodičovství a kompenzaci nedostatků ústavní výchovy.

Záplaty problémů jsou jen dočasné

„Když jsem chodila přesvědčovat lidi, že je nutné podporovat tyhle opuštěné děti, říkali si často: no jo, mladá holka, co ty nám do toho budeš... a nebrali mě vůbec vážně. Ale když jsem řekla, že jsem do toho vložila své vlastní peníze a řekla jsem konkrétní částku, tak někdy chlapská mentalita zafungovala tak, že si řekli: tak když pětadvacetiletá holka může, tak já mohu taky,“ vzpomíná Tereza Maxová na první kroky, které pro fungování nadace udělala.

„V roce 1997, když jsme začínali, byly ústavy v hrozně špatné materiální situaci. Financovali jsme stavění mléčné kuchyně, opravu střechy. Postupem času zjistíte, že tam dáváte jen takové záplaty, co pomohou na chvíli. Proto jsme se rozhodli, že budeme co nejvíc financí investovat do konkrétních příběhů a potom také do prevence, aby se děti vůbec neocitly v ústavní péči,“ komentuje svou činnost v nadaci Tereza Maxová.