Robert Vano: Moje fotky nemají hlubší smysl. Vyberu si model, stáhnu mu gatě a cvaknu
„Tělo není důležitý,“ svěřuje se v rozhovoru špičkový fotograf. Jaký vztah má s Janem Saudkem? A jakým neuvěřitelným způsobem se dostal k focení po světě?
Fotí portréty, zátiší, akty. „Nemůžu nechat ty kluky. Kvůli fanouškům,“ říká Robert Vano. I když jsou tyhle jeho fotky uhrančivé, je přesvědčený, že nenesou žádné poselství. „Moje fotky vznikají tak, že jdu do agentury, vyberu si model, postavím ho ke zdi, stáhnu mu gatě, cvaknu a tím to končí.“
Vím, že je to Saudek
„Nerad to říkám, protože nechci brát lidem iluze,“ přiznává. To, že dnes fotí kdekdo, ale nevidí jako konkurenci. „Ten konec musí být ruční práce. To tělo není důležité. Musíte ty fotky dostat ven.“ Co ale třeba Jan Saudek? „On letí furt jako raketa a já ho nemůžu chytit,“ připouští Vano.
„Mám ho rád, protože když vidím jeho fotku, tak vím, že je to Saudek. A je viditelný, protože jeho fotky se prodávají jako pohlednice po trafikách.“ O fotkách se prý ale mezi sebou nebaví. „Když se potkáme, pokloní se a řekne: Mistře, můžu se vás zeptat na něco intimního? Kolik dostanete z prodeje té vaší knížky?“
K fotkám přes účesy
Fotografem chtěl být odmala. „Ježíšek mi jednou přinesl bakelitový foťák.“ Z vojny utekl a s kamarádem stopem dojeli až do Itálie. Odtud pak do USA. Rodiče o tom nevěděli, i když mamince psal. Ta ale jeho dopisy nikdy nedostala. „Našli se potom v estébácké složce.“
V USA se zapsal do kadeřnické školy. „Upravoval jsem vlasy před focením a tak se dostal zpátky.“ Našel si agenturu a ta ho poslala do Milána, pak do Paříže. Jak říká, nacestoval toho hodně, protože musel. Do Čech se vrátil po roce 1989. „Pořád ale spím s pasem, protože nikdy nevíte, co přijde.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
