Richard Hindls: Jakou jsme měli po roce 1989 alternativu?

„Před 30 lety asi moc alternativ neexistovalo, pokud vůbec nějaká,“ myslí si ekonom Richard Hindls. Přiznává ale, že cesty jednotlivých zemí od státně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství se samozřejmě lišily.

Polská cesta byla revolučnější

Zakladatel Harvardských fondů Viktor Kožený, který zbohatl na machinacích a podvodech spojených s kuponovou privatizací|foto: Borgis / Právo / Profimedia

„Cesta k podnikání byla v Polsku jednodušší. Polsko bylo liberálnější v ekonomických prvcích, bylo i revolučnější,“ uvažuje Hindls v pořadu Jak to vidí. „Polsko taky zvolilo cestu nejbližší směrem k akciovým trhům. Poláci se pokoušeli svoje podniky prodávat prostřednictvím burzy.“

„Kotovali je, měli tendence rozprodat akcie. Udělali to s několika desítkami největších podniků. Ne všechno se povedlo. Uvádí se, že ze sedmi největších firem se přes akciový trh povedlo prodat pouze jednu. U nás tohle vůbec neprobíhalo. Maďarsko zase mělo tendenci k přímému prodeji.“

Příliš brzy jsme směňovali korunu

Miloš Zeman - jeden z výrazných kritiků kupónové privatizace|foto: Profimedia

„V čem se země lišily, bylo pojetí směnitelnosti národní měny. My jsme poměrně brzo, už v polovině 90. let, přistoupili ke směnitelnosti. Možná příliš rychle. Poláci a Maďaři touhle cestou nešli. Ale přesto měli velmi odlišný vývoj.“

„Maďarsko se dostalo do těžké krize forintu. V podstatě tam byl ohrožený  bankovní sektor. Maďarsko nafixovalo svoje dluhy na mezinárodní měny a to ho stálo spoustu peněz. Polsko zase bylo prakticky jedinou zemí, která numericky nepocítila těžkou krizi v roce 2008.“

„Poláci byli tuším jedinou evropskou zemí, která neměla záporné tempo růstu. My jsme měli skoro –5 %. O mnoho lépe na tom nebylo ani Německo, které hypoteční krize zasáhla velmi těžce.“ Nutno poznamenat, že třeba nezaměstnanost je aktuálně v Česku na historickém dnu.

V čem pořád zaostáváme

Oproti Západu Česko stejně jako Polsko podle Hindlse zaostává třeba v produktivitě práce, v národním bohatství nebo v životní úrovni. „Dokonce se uvádí, že rozdíl v produktivitě práce se přestal snižovat. Furt jsme někde mezi 85–90 % produktivity nejvyspělejších zemí Evropy.“

Další témata rozhovoru: rozdíl mezi východním a západním Německem 30 let po pádu berlínské zdi; alternativní vývoje zemí střední a východní Evropy po roce 1989; výhled vývoje  ve čtvrtém postkomunistickém desetiletí.