Revoluční gardy měly obnovit bezpečnost. Místo toho rabovaly a vraždily, připomíná badatel Padevět

5. prosinec 2022

Konec 2. světové války odstartoval i zásadní změny v Československu. Obnovení státu také znamenalo pořádek a bezpečnost – to byl ale problém. Odchod německých vojsk, příchod Rudé armády, k tomu další lidé křižující Evropu. Pak přišlo vysídlení Němců a osídlení pohraničí novými obyvateli. To vše dohromady znamenalo přesuny milionů lidí – a také příležitost pro kriminální činy, které se měly skrýt „v kvasu doby“ – hlavně v Sudetech.

Účinkují: Jiří Padevět, badatel
Hrají: Gustav Hašek, Ladislav Frej, Pavel Soukup, Daniel Bambas, Michal Zelenka, Jitka Ježková
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Dennodenní realitou tam byla anarchie, rabování, týrání Němců, a to i těch nevinných, a vraždy. Tehdy se objevily speciální jednotky Revoluční gardy, které místo pořádku vše jen zhoršily. Také byly jen po několika týdnech zrušeny, ale zločiny a pachuť po nich zůstala. Třeba i proto, že za jejich opravdové zločiny nebyl de facto nikdo nikdy potrestán.

„Bude třeba vylikvidovat zejména nekompromisní Němce v zemích českých, Maďary na Slovensku,“ řekl 16. května 1945 ve svém projevu prezident Edvard Beneš.

Jiří Padevět

„Vylikvidovat znamená něco mezi postrčením člověka na práh dveří a něco mezi vraždou. A Beneš toto slovo použil vícekrát,“ komentuje jeho slova badatel Jiří Padevět.

Tehdejší atmosféra spojená s prožitky kruté 2. světové války jednoznačně směřovala k „vyrovnání se“ s Němci. Až dodnes přitom nepanuje společenská shoda, zda byli němečtí spoluobčané žijící na našem území po staletí vyhnáni, nebo vysídleni. Rozdíl naznačuje, co se za těmito slovy vůbec skrývá.

Revoluční gardy a kriminálníci

Revoluční gardy byly zřízeny ihned v květnových dnech 1945. Měly zajišťovat pořádkové a strážní služby, dělat domovní prohlídky, pátrat po osobách a zbraních a zadržené pak střežit. Skutečnost?  

„Revoluční gardy se skládaly ze skutečných protinacistických bojovníků, dostávali se tam ale také lidé s podivnou protektorátní minulostí, někteří dokonce kriminální,“ vysvětluje Padevět. A dodává: „V řadě míst docházelo k naprosté anarchii. Například v Liberci, Litoměřicích nebo v Mostě, kde dokonce docházelo k rabování.“

Čtěte také

K nejostřejším střetům došlo na Duchcovsku. Historik Ondřej Sladký ve své studii píše: „Četa Smrčina vtrhla do Mariánských Radčic. Ozbrojenci provedli ,čistku‘, při které došlo k rabování a vraždám. Čtyři muži a jedna žena byli ubiti na místě, okamžitě. V obci panoval teror až do poloviny června, kdy byl velitel a zločinec Smrčina zatčen a jeho oddíl rozpuštěn.“

„,Představením‘ Smrčina nazýval to, že německým ženám ostříhali vlasy a ty pak musely jíst smíchané s medem. Zvali na to diváky z celého okolí. Ale to bylo to nejmenší z toho, co se tam dělo,“ popisuje badatel Padevět.

Marné byly snahy o nápravu, což popisují různé archivní dokumenty jako například rozkaz plukovníka (z počátku června 1945): „Stále se opakují případy, že se Revoluční gardy dopouštějí různých nepřístojností, ba násilností, krádeží, které vrhají velmi špatné světlo na kázeň jednotky Revolučních gard.“

Čtěte také

V dokumentu o několik dní starším se zas dočtete: „Revoluční jednotky odeslané do pohraničí se neosvědčily. Vzhledem k nedostatečnému nebo chybějícímu vojenskému výcviku a především chybějící vnitřní sebekázni“.

Rozkazem byly gardy v polovině června 1945 zrušeny, ale někteří neuposlechli, a tak byl zopakován ještě v srpnu. Bezpečnost pak měli zajišťovat příslušníci armády a nově budovaného Sboru národní bezpečnosti.

Na otázku pořadu, zda Revoluční gardy napomohly obnovení bezpečí po 2. světové válce, badatel Jiří Padevět odpovídá: „Nenapomohly, byť řada příslušníků Revolučních gard to, co činila, činila v dobré víře, že pomáhají budovat nové Československo.“ 

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související