„Řekla jsem nemoci: Pojď si!“ Zemřela herečka Květa Fialová

„Čím víckrát dostaneš do držky, tím víc toho vydržíš,“ prohlásila Květa Fialová při své poslední návštěvě na Dvojce v roce 2014. „Proč si furt myslíš, že když je někomu 80, tak je to špatně?“ zlobila se tehdy naoko na moderátora Aleše Cibulku. Právě o stáří s ní o dva roky dříve natočil rozhovor Karel Sladký.

„Každej den je nová příležitost. Něco pochopit. Dál. A pořád musíme chápat a děkovat a radovat se. Je to opravdu dárek. Každá minuta. Jediné, co máme, je čas. Ten nám byl dán. Stvořitelem. A teď jde o to, co s tím dárkem uděláme. Je to na nás. Nečekejte, že to za vás udělá někdo jinej. Vy si to musíte udělat. Život je váš. A každá vteřina je váš cíl ke štěstí,“ říkala herečka v roce 2012.

Bejt nemocná a ještě naštvaná?

Tehdy objížděla domovy pro seniory. „Říkám jim: Máte dvě možnosti. Být mrtvý, nebo starý. A pak jsou rádi starý. Věci jsou, jak jsou. Jde o to, jak je přijmeme. Všecko musíme přijmout s pozitivem. Všecko přeložit do pozitiva, do radosti, do štěstí. I když nás nemoc navštíví.“

Sama Fialová bojovala s následky srdeční mrtvice i s Alzheimerovou chorobou. „Já pořád mám nějaké nemoce. Se srdcem, bypass, operace, pořád něco. Říkám: Pojď si! Host do domu, Bůh do domu. A moje tělo je můj dům. A přijde nemoc a něco mi chtěla asi říct, pohovořit. Já s ní taky hovořím. Ale v míru. Bejt nemocná a ještě naštvaná? To už je moc. Nemocná a radovat se.“

Můžu bejt šťastná s ropuchou

Herečka byla známá tím, že například kolem krku nosila znamení hned několika náboženství. „Lidi si vymýšlejí různé -ismy. Jak politický, tak náboženský. Nejhorší heslo na světě je: Kdo nejde s náma, jde proti nám. To je moc špatně. Každej si může myslet něco jiného, ale v pozitivu, jinak,“ vysvětlovala svůj přístup.

„Já můžu bejt šťastná s ropuchou, se žábou budu žít a budu s ní šťastná. Protože budu vědět, že ropucha je můj Bůh. A když budu dělat ve jméně zelený nebo flekatý ropuchy jenom dobro a pomáhat lidem, tak na tom záleží. Nejde o to, ve jménu koho, ale co.“

Na divadle už jako 16letá

Šarmantní herečka s divadlem začínala jako 16letá v Českém Těšíně. V letech 1946–1950 jako jedna z prvních vystudovala brněnskou JAMU. Hrála v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně, Martině a v roce 1958 ji pro Divadlo ABC angažoval Jan Werich. Scéně zůstala věrná i po připojení do Městských divadel pražských. Ve filmu se poprvé objevila už ve 40. letech. Věnovala se i dabingu.