Rakušané umí dělat turistiku. Uvědomují si, že musí pracovat poctivě

„Já bych řekla, že když zavřete oči a dáte prst kamkoli na mapě, nikdy neuděláte chybu. Vždycky se najde něco zajímavého,“ tvrdí Marie Woodhamsová.

Jak je to daleko?

Turisty si Rakušané hýčkají. Svědčí o tom i fakt, že se stejně dobře najíte v malé vesnici jako v drahé restauraci. „Ti lidé si uvědomují, že musí pracovat poctivě. Když přestanou dobře vařit, přestanou jezdit hosté,“ říká.

I přes všechny tyto klady ale Woodhamsová varuje před horaly. „Člověk by jim neměl věřit, když se zeptá, jestli je něco daleko. Oni vždycky říkají, že vůbec,“ směje se. Vzpomíná na výlety po horách, kdy prý doslova funěla jako lokomotiva.

Udržování tradic

Zejména ve výše položených oblastech se lpí na tradicích a každou neděli oblékají kroje. „Můj manžel vždycky chtěl, abych si ho koupila. Já mu říkala, že to na mě nepasuje.“

Nakonec se ale odhodlala kroj vyzkoušet. V zrcadle si prý připadala jako Červená Karkulka. „Chyběla jen flaška rumu a košík,“ doplňuje.

Chyba nakonec ale nebyla v barvě. „Řekla jsem rovnou prodavačce, že mi to nesluší. Na to mi ale odpověděla: Strašně vám to sluší, ale vy jste si to oblékla opačně,“ dodává Woodhamsová s úsměvem.

Jak jí osud zavál do Rakouska? Jak se vaří pravá vídeňská káva? A s čím se jí vídeňský řízek? Více uslyšíte v iRadiu.