Radůza: Rady Zuzany Navarové byly hodně drsné

Její umělecký pseudonym vznikl už v době, kdy navštěvovala základní školu. Spolužáci jí tehdy říkali „Radůza medúza čůza protéza v aspiku“. Postupem času se tato přezdívka zkrátila na dnes známou Radůzu. A proč nepoužívá své občanské jméno, které záměrně neprozradíme? Prý ho nerada zveřejňuje. „Striktně rozděluji svůj privátní a pracovní život. Myslím si, že na odžívání si věcí v soukromí mám právo, což mi do jisté míry umožňuje i to, že moje občanské jméno není tak známé. Kdybych nežila normální život, tak nebude ani můj profesní život, protože nebudu mít o čem psát.“

Zuzana Navarová

Zuzana Navarová|foto: GNU General Public License, verze 1.2, Jonáš Hájek

Hudebnici objevila na ulici Zuzana Navarová, která jí prý zpočátku moc pomohla. První připomínka, kterou k ní tehdy známá česká zpěvačka a skladatelka měla, prý ale nebyla z oblasti hudby. „Řekla mi, že se mám umýt. Pak mě poslala na konzervatoř, kterou jsem vystudovala. Uvedla mě do profesního života. Její rady byly ale hodně drsné. Říkala, že neumím intonovat, harmonizovat, napsat text, melodii a že nemám smysl pro rytmus.“

Děti

Radůza má dvě děti se zajímavými a exotickými jmény. Jméno dcery Aseny je odvozeno od bájné turecká vlčice, která měla vyvést Turky z údolí, ze kterého nemohli najít cestu. Základ jména jejího syna Attily je zase v „atta“, což znamená otec.
Svým potomkům Radůza napsala knihu a nahrála CD „O Mourince a Lojzíkovi“. „Když se narodil synek, tak jsem v šestinedělí nevěděla do čeho píchnout. Proto jsem napsala knížku. Pak jsem ji načetla na 2CD a opatřila ji písničkami. Myslím ale, že už nic psát nebudu, i když je pravda, že jsem před rokem vydala publikaci povídek pro dospělé.“

Toulavé boty

Radůza|foto: Richard Procházka

Písničkářka svého času patřila mezi vášnivé trampy a „stopaře napříč Evropou“. Koníčku se dnes, vzhledem k tomu, že má děti, nemůže věnovat. „Kočovný život mi ale vlastně zůstal. I když jezdím s kapelou v autě a spím po hotelích, tak se nacestuji poměrně dost.“
Zálibě přitom pomalu propadají i její ratolesti, a to i přesto, že syn Attila údajně nesnášel přírodu už od prenatálního stavu. „Jakmile jsem se přiblížila k lesu, tak začal kopat a mě se udělalo špatně. Řval i v kočárku, dokud jsme nevyjeli na hlavní silnici, kde byl spokojený. Pak se to ale překonalo. Když děti povyrostly, začala jsem v lese dělat stezky s úkoly a na konec jsem vždy umístila nějaký poklad v podobě bublifuku nebo sladkostí.“ Dnes s dětmi přespává ve stanu na zahradě a společně si i vaří guláš v kotlíku. „Navíc plánuji, že příští rok budeme spát i v lese, protože děti jsou už dost velké.“