Rada pro tento den - 29.4.
Z dubnového čísla časopisu Receptář jsme vybrali rady Aloise Mikysky z Třebíče, jak na zahrádce pěstovat nenápadné, ale půvabné pomněnky, které známe spíš z volné přírody.
Pomněnky patří do rodu Myosotis, který zahrnuje asi 80 druhů mírně se lišících tvarem, velikostí a barevností. Rostou převážně v horách tropické jižní Afriky, na Nové Guineji a na Novém Zélandu. Nacházejí se také v mírném pásu od Evropy až po Sibiř. U nás často rostou v lesích, na okrajích potoků i na jiných vlhčích místech. Na zahradách se většinou snadno pěstují jako dvouletky. Časté jsou odrůdy s modrými, růžovými a bílými květy. Uprostřed květu je jemné žluté očko. Daří se jim v polostínu i ve stínu. Přestože nemají vysoké požadavky na stanoviště, lépe porostou na vlhčí a živinami bohaté půdě. Pokud se na stanovišti uchytí a necháme je v klidu růst, snadno se pak množí samovýsevem. Pokud si koupíme semínka pomněnek a začínáme s jejich pěstováním, vhodná doba k výsevu je květen až červenec. Pokud chceme malé sazeničky přesazovat, nejvhodnějším obdobím je podzim. Sázíme je vždy po několika rostlinách, aby nám vyrostly husté trsy. Pomněnky přes zimu odolávají mrazu a mladé rostlinky na jaře vykvetou. V příznivých podmínkách na vhodném místě se rychle rozrůstají. Jejich stavy je možné velmi snadno redukovat, v případě potřeby je snadno vytrhneme, takže pomněnky se obvykle nestávají nepříjemným plevelem. Jak již bylo uvedeno, pomněnky mají rády vlhko. Bude se jim tedy dobře dařit ve vlhčích částech skalek nebo v mírně vlhkých stinných koutech zahrad, kde dobře vyniknou. Krásně vypadají také kolem starých kamenných zídek. Některé druhy se hodí i pro pěstování v korytech. Pěkně vypadají i v kombinaci s jinými rostlinami. Když pomněnky vysázíme například kolem tulipánů, budou se při květu vzájemně doplňovat. Můžeme je také využít v trvalkových záhonech a jako obruby.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.