Rada pro tento den - 28.12.

Tento středoškolský profesor se počátkem devadesátých let přestěhoval na Moravu z Roztok u Prahy. Kalifornské žížaly, jejichž chov mu doporučil kamarád, postavily na nohy zanedbanou zahradu, kterou inženýr Filip získal zároveň s domem. Kvalitním humusem vyprodukovaným žížalami začal stromy hnojit, a ty se velmi rychle vzpamatovaly a zesílily. A to natolik, že se dokázaly ubránit chorobám a škůdcům bez jakékoliv chemie. Rozmnožil se také užitečný hmyz jako například slunéčka a stromy začaly dávat až trojnásobnou úrodu! Co tedy zájemcům o chov užitečných žížal doporučit? Základní poměr množství odpadu k množství žížal je deset ku jedné - například na tři metráky odpadu je potřeba třicet kilogramů žížalí násady. Záleží ovšem i na složení odpadu a dalších podmínkách. Pokud chceme na zahradě založit kompost speciálně pro žížaly, vrstvíme biologický odpad do pásů až 3 m širokých a 1 m vysokých a dbáme na ideální vlhkost a teplotu. Optimální vlhkost zjistíme tak, že pokud z hrsti kompostu rukou vymáčkneme několik kapek, je vše v pořádku. Když se nám to nepodaří, je třeba kompost pokropit. Nesmíme to však přehnat, ze zcela mokrého kompostu se žížaly odplazí pryč. Pokud jde o teplotu, optimální jsou hodnoty do 30 °C. Ve velkém kompostu však teplota může snadno stoupnout i přes 40 °C. Správnou teplotu poznáme snadno - pokud do kompostu vložíme ruku, měli bychom cítit příjemné teplo, ruka by nás neměla pálit. Standardní 18-20kilový pytel násady stojí 500 Kč. Zdá se to možná hodně, ale žížaly dokáží zpracovat na vysoce kvalitní přírodní hnojivo opravdu téměř všechno, přičemž vzniklý takzvaný vermikokompost odpovídá pětině objemu žížalami zpracovaného odpadu. Navíc páchnoucí odpady jako hnůj, kejda nebo slepičince žížaly zpracovávají velmi rychle, takže nelibě zavánějící hromady brzy přestanou být cítit.