Rada pro tento den - 25.3.

Čmeláci jsou důležití zejména proto, že dokáží opylovat i rostliny s dlouhými úzkými kalichy, kam včely svým kratším sosákem nedosáhnou, a pilně sbírají nektar i za chladného počasí. Nejznámější je čmelák zemní, ale žijí u nás i další druhy - čmelák skalní, hájový, rolní... Žijí ve společenstvech, která však nejsou tak obrovská a složitá jako ta včelí. Opylovači - sběrači jsou velmi zdatní, na nohou unesou až polovinu toho, co sami váží. Škodí jim insekticidy, málo vhodných míst k hnízdění a nedostatek potravy, které spotřebují opravdu hodně. Samičky a později dělnice krmí potomstvo na proteiny bohatým pylem, palivem pro energeticky náročný let je jim sladký nektar. Pokud najdeme čmeláka, který není schopný vůbec vzlétnout, vložíme ho do skleničky, kam na dno přidáme kapku cukerného roztoku a vršek přikryjeme gázou. Když čmelák opět nabere energii a začne ve sklenici poletovat, můžeme ho na vhodném místě vypustit. Čmelákům také můžeme vyrobit úlky, a to na jaře, kdy oplozené samičky, které přezimovaly, hledají vhodnou dutinu k založení kolonie. Osvědčený návod na čmeláčí úlky má čtenář Receptáře Josef Hora ze Sobotky, který se "chovem" čmeláků zabývá již padesát let. Úlky by měly mít vnitřní prostor nejméně 22x18x25 cm a vletový otvor 10-12 mm pro malé čmeláky, větší druhy pak potřebují rozměry 25x25x30 cm a vletový otvor 24-26 mm. Na otvor pak nasadíme asi deseticentimetrovou rourku či hadici. Úlek může být i z dřevotřísky či silnější lepenky, pokud bude v suchu pod střechou. Do poloviny úlek vysteleme stařinou, v rohu nesmí chybět nádobka na zvlhčování vzduchu, naplněná vodou s vloženým kouskem hliněné střešní tašky. Samičku, která zjara hledala hnízdo v různých spárách, nechal vlézt do skleničky, kterou poté přiložil k úlku a když do něj přelezla, na chvíli otvor zašpuntoval, aby měla klid rozmyslet si, zda se v úlku usadí. Pokud jste si vše nestihli podrobně poznamenat, text najdete v březnovém časopisu Receptář nebo na našich webových stránkách praha.rozhlas.cz