Rada pro tento den - 25.1.

Mnoho zahrádkářů totiž radí prořezávat stromy již nyní v zimě. S tím však Stanislav Peleška nesouhlasí. Argumentuje tím, že tento postup měl své oprávnění v době, kdy zemědělci, kteří měli u stavení ovocný sad, stromy v něm prořezávali v zimě, protože od dubna museli orat, sít, sekat a starat se o spoustu dalších věcí. V sadech tehdy rostly pláňata nebo stromy vypěstované ze semenáčů. Případně šlo o vzrůstné odrůdy naroubované na podnožích. Korunu přitom prořezávali jednou za pět i více let.

Takto se hospodařilo ještě zhruba před sto lety, ovšem ovocnářství se od těch časů radikálně změnilo a sadařské práce tedy musejí mít jinou pracovní a časovou charakteristiku. Zásobní látky, které se fotosyntézou vytvářejí v listech, se ukládají v zásobních pletivech ve kmeni a kořenové hlavici, aby stromy mohly přežít zimní období. Zimní řez pak sníží počet pupenů na větvích ponechaných v koruně stromu - obvykle o čtvrtinu či třetinu, při radikální řezu až o polovinu. V době rašení tedy na každý ponechaný pupen vyjde mnohem více zásob ze zásobních pletiv a na stromě naroste mnohem více dřeva než předchozí rok.

Pokud řez odložíme až na květen, ovocné stromy sice pro nadcházející letní období mírně oslabíme, ale v žádném případě toto oslabení není takové, aby strom uhynul. Letorostů po letním prořezání je méně, mají menší přírůstky, dříve nasazují květní pupeny a takto prořezaná koruna jde dříve do plodnosti. O vhodnosti letního řezu ovocných stromů se koneckonců můžeme sami přesvědčit experimentem: Několik stromů prořežeme v zimě a zbylé až v létě. Během dvou až tří let pak můžeme srovnat, která skupina stromů lépe plodila. Ořešáky pak lze prořezávat ještě později, to znamená až ve vrcholném létě v červenci a srpnu. Ořešáky prořezané dříve totiž mají velký výron mízy z řezných ran, který stromy velmi oslabuje a ořešáky proto mohou i uhynout.