Rada pro tento den - 25.1.

Psoun prériový se stal hitem posledních let. Je to ale společenský tvor, který žije ve velkých koloniích a samotou velmi trpí. Chováme-li psouna doma samotného, musíme mu věnovat mnoho času a nahradit mu smečku pozorností a láskou, protože se rád chová a mazlí. Ve skupině lze pozorovat, jak se mezi sebou hladí, objímají, opečovávají a dokonce líbají. Psouna chováme v bytě nebo ve venkovním výběhu. Doma je nezbytná pevná klec o rozměrech alespoň 60x60x100 cm, aby zvířátko mělo dostatek pohybu, kukuřičná podestýlka, domeček na úkryt a spaní, širší bidýlko a zavěšené lano na lezení. Nutný je i kousek dřeva na hlodání, protože jinak vzniká nebezpečí, že psoun se po vypuštění z klece pustí do ohlodávání nábytku, kabelů elektrických spotřebičů nebo zdi. Broušení řezáků je pro něho nutností, s přerostlými zuby by totiž špatně přijímal potravu.

Při venkovním chovu musíme vybudovat betonové základy do hloubky asi dvou metrů, aby se psouni nepodhrabali a neutekli, a do výběhu jim navézt dostatečně soudržnou a vodu propustnou zeminu, v níž si vytvoří nory. Tento způsob chovu však neumožňuje stálý kontakt s chovatelem, a proto vyžaduje založení psouní rodiny, která se skládá ze samce a jedné až čtyř samic, popřípadě i mláďat. Nutno dodat, že zoologové upřednostňují venkovní způsob chovu, protože držet jediného psouna prériového v malé kleci je pro zvíře nepřirozené. Potravou je tráva, seno, bylinky a ovoce, zvláště jablka. Ze zeleniny mají rádi hlávkový salát, brokolici, mrkev a brambory. Nepohrdnou ani kukuřičnými klasy.