Rada pro tento den - 23.11.

U Zemanů takto zeleninu pěstují už několik let. Ve velkých kovových dvousetlitrových sudech pěstují zejména okurky nakládačky, cukety, patizony a celer. V sudech lze pěstovat i mrkev, petržel, ředkev, ředkvičky, vodnice a další zeleninu. Pan Zeman píše: "Sudy plníme trávou, plevelem, posklizňovými zbytky ze zahrádky a spadaným listím. Masu mírně stlačíme, povápníme a několika lopatkami zeminy naočkujeme půdními bakteriemi. Po slehnutí doplňujeme a lehce zavlažujeme. Také je možné uvnitř po obvodu sudu zapíchnout 6-8 latěk, na které připevníme fólii, a tak zvětšíme výšku sudu a tím i jeho objem. Do každého sudu sekáčem vyrazíme 15-20 nepravidelně rozmístněných děr, aby byl obsah sudu provzdušňován. Do 14 dnů hmota klesne, laťky vyjmeme, přidáme 25 cm zeminy a začátkem září můžeme zasít ředkvičky, ředkev nebo vodnici. Výsev můžeme zakrýt netkanou textilií. Po sklizni lze, je-li to nutné, sudy doplnit a připravit k dalšímu pěstování. Hnojíme nepatrně boraxem a Cereritem. Sudy lze připravit také až na jaře kolem 20. května, kdy už je dostatek nové trávy - jsou pak vhodné pro pěstování okurek, cuket, patizonů a podobně. Použitá zelená hmota uvolňuje teplo v menším množství než hnůj, ale na konci května a začátkem června i toto menší množství tepla rostlinám prospívá. Po ročním pěstování v sudech získáme kvalitní kompost. V závislosti na použitém biomateriálu může jeho přeměna na kompost trvat o půl sezony déle. Kompost ze sudů pak použijeme pro pěstování dalších rostlin v sudu, hnojíme jím i záhony, jahody, maliny, bobuloviny, květiny a ovocné stromy. Velkou výhodou tohoto způsobu pěstovaní je, že se k rostlinám nedostanou plzáci španělští."