Rada pro tento den - 20.9.

Pokud jde o povinné očkování, je dáno zákonem a měly by se mu podrobit všechny děti bez rozdílu, odpovídá MUDr. Karger. Výjimku tvoří pouze případy, kdy je u dítěte zjevně a přesně zjištěna zdravotní dispozice či choroba, která takové očkování vylučuje. Říkáme tomu kontraindikace. Jde například o děti s prokázanými těžkými poruchami imunity - těch je ovšem jen nepatrné procento. Povinně děti očkujeme proti tetanu, záškrtu, černému kašli, obrně, žloutence typu B, hemofilu influenze B - proti všem těmto jmenovaným chorobám dítě chrání jedna očkovací látka. Děti se dále povinně očkují proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám.
Kdo nedá o své vůli dítě proti těmto nemocím očkovat, porušuje zákon, kterým se snažíme bránit šíření nakažlivých onemocnění. Přesto se však najdou rádoby odborné články a rádoby odborné společnosti, které tvrdí, že očkování je škodlivé. Argumenty typu: "Proč očkovat proti spalničkám, když se prakticky nevyskytují?", jsou velmi krátkozraké a nezodpovědné. Nikomu z oněch v uvozovkách odborníků bych nepřál vidět dítě po těžkém zánětu mozku při spalničkách. Neboť spalničky stále ještě existují a při současné silné migraci obyvatelstva na celém světě je možnost kontaktu s jakoukoliv nemocí vysoká. Lékaři nikdy netajili, že očkování má svá rizika. Ve srovnání s možností nákazy jsou však zlomková. Každému očkování musí předcházet řádné vyšetření dítěte a teprve potom můžeme rozhodnout.