Rada pro tento den - 19.6.

Půdu ještě obohatíme o vápník, aby se strom dobře vyvíjel a plodil dobré ovoce. Vlhké polohy a vysoká hladina spodní vody snižují odolnost stromů třešní proti mrazům a klejotoku. Můžeme pěstovat třešně rané a pozdní. Rané začínají zrát koncem května, za pozdní se zpravidla označují třešně, které dozrávají v červenci. Pokud je sucho a teplo, bývají rané třešně drobné - je to vlastně jen pecka obalená slupkou. Proto se vyplatí při teplém a suchém jaru stromy několikrát důkladně zalít, ovoce pak bude větší a chutnější. Pokud je však jaro vlhčí, nemá například raná odrůda Rivan žádnou chybu a plody z poslední sklizně jsou již plně vybarvené a lze je i zavařit. Později zrající odrůdy již mívají plody větší, mezi ty největší patří pozdní tmavé chrupky Kordia a Hedelfingenská. Botanicky se tyto odrůdy řadí do dvou skupin. Jedny jsou srdcovky, druhé chrupky. Rozdíl mezi chrupkou a srdcovkou je v tuhosti dužniny a slupky, ale občasný konzument to téměř nepozná. Stačí tedy při nákupu stromku říct, že chceme tmavou ranou třešeň a nebudeme zklamaní, ani když si odneseme srdcovku (například Karešova, Kaštanka) nebo tmavou polochrupku (například Burlat). Odrůdu můžeme vybírat i podle citlivosti k napadení vrtulí třešňovou, jejíž samičky kladou na dozrávající plody vajíčka, z nichž se líhnou larvy - malí červíci, kteří dozrálé plody znehodnotí. Rané třešně tomuto napadení unikají. Polopozdní a zejména sladké pozdní odrůdy již mají červíky uvnitř plodů. Účinnou ochranou je například to, že pod třešněmi necháme zobat slepice, nebo že se zemí v okolí stromů "hýbeme" (sekání, hrabání atd.). Larvy a kukly vrtule třešňové pak mají jen velmi malou naději, že se vyvinou v novou generaci létajících jedinců.