Rada pro tento den - 18.11.

Čím častěji totiž před spaním sáhneme po pilulce na usnutí, tím větší je pravděpodobnost, že čím dál častěji se spánek nedostaví a že se bez tablety vlastně neobejdeme. Kromě toho spánek navozený dosud běžnými léky na spaní není zcela totožný s fyziologickým spánkem. Tyto léky nás utlumí a tento útlum může přetrvávat i ráno, člověk se pak cítí nevyspalý, přestože strávil celou noc v posteli. Někdy tato ospalost přetrvává i během dne, což vede k nízké výkonnosti, ale třeba také k dopravním nehodám. Léky také někdy způsobují poruchy paměti, pacienti si tak občas neuvědomují, co dělali v noci. Někdo nevědomky vyjídá ledničku, jsou ale i případy, že lidé pod vlivem prášků na spaní řídili auto! Proto, ale i z dalších důvodů, se až na výjimky nedoporučuje podávat tyto přípravky déle než čtyři týdny. Podle odborníků by měl člověk usnout do půl hodiny po ulehnutí, spánek by přitom neměl trvat déle než 9 hodin - jinak hrozí zvyšování hmotnosti, únava a podle statistik i kratší život. Při mírné nespavosti mohou pomoci i byliny - uklidňující účinky má například kozlík lékařský, chmel otáčivý, meduňka nebo třezalka tečkovaná. Pokud však nespavost představuje velký problém, je zásadním předpokladem jeho vyřešení najít lékaře, který problémy se spánkem nebagatelizuje, nebo nehledá snadná řešení. Mnozí lékaři totiž pacientovi předepíší léky na spaní, aniž by se podrobněji zajímali o původ jeho obtíží. Je třeba pátrat po příčinách nespavosti a hledat takové postupy, které nemocnému cíleně a účinně pomohou obnovit přirozený rytmus spánku a bdění. Může to být například důsledné a dlouhodobé dodržování tzv. spánkové hygieny nebo terapie pod dohledem psychologa či psychiatra. Léčba nespavosti je totiž komplexní záležitost a měla by být každému pacientovi ušita na míru.