Rada pro tento den - 16.4.

Vyvarujeme se časté chyby, kdy začátečníci na skalku vysazují jen rostliny které se jim líbí, a nerespektují některá základní pravidla. Jedním z nich je zásada, že skalka pro stínomilné rostliny by měla mít sklon severním směrem a skalka pro rostliny světlomilné a teplomilné rostliny musí být naopak orientovaná na jižní či západní stranu. Podle nároků rostlin připravíme i základní substrát. Rašelinový substrát vyžadují rostliny, kterým se daří v kyselé půdě (např. rostliny vřesovištní), jiné druhy vyžadují půdu neutrální a další zase půdu zásaditou (s přídavkem vápence). S nároky rostlin musí korespondovat i výběr kamenů - například skalku pro kyselomilné rostliny nemůžeme stavět z vápencových kamenů, které by půdu postupně neutralizovaly. Podobně musíme také respektovat nároky rostlin na vláhu. Pro suchomilné druhy musíme připravit substrát s vyšším podílem písku či štěrku, který je dobře propustný a rychleji vysychá, musíme také dbát na dobrou drenáž, která odvede přebytečnou vodu. Pokud je podklad pod skalkou špatně propustný, musíme při zakládání skalky položit dostatečnou drenážní vrstvu. Skalku bychom měli také navrhovat s ohledem na charakter okolní zahrady, aby do ní vhodně a nenásilně zapadla. Výběr rostlin je velmi široký. Oblíbené jsou například lewísie, které vyžadují mírně kyselé a dobře propustné půdy s přídavkem rašeliny a říčního písku). Stanoviště by měly mít slunné až polostinné s dobrým odvodem vody. Trvalé vlhko totiž lewísie nesnášejí. Z toho důvodu se osvědčilo sázet lewísie do svahu či do kolmých spár mezi kameny ve skalce. Velice účinné je také obložit krčky rostlin drobnými kaménky. Skalky je možné osázet i čarověníky, což jsou shluky znetvořených větví, vyrůstajících na stromech či keřích bez obvyklé pravidelnosti a zákonitosti. Pravá příčina jejich vzniku není dosud známa, pravděpodobně vznikají po napadení rostlin houbovými nebo virovými chorobami či škůdci (pravá příčina ale není dosud známa). Vyskytují se hlavně u jehličnanů, méně často u listnatých dřevin. Čarověníky roubujeme na vhodné podnože a roubovanci pak tvoří pomalu rostoucí, kompaktní stromky a keříky, které připomínají přírodní bonsaje.