Rada pro tento den - 12.4.
Z dubnového čísla časopisu Receptář jsme vybrali rady, jak si vyrobit zdravý domácí kefír.
K jeho výrobě stačí jen dvě základní suroviny: kefírová zrna (obvykle nazývaná „tibetská houba“) a čerstvé kravské mléko – tedy nikoliv trvanlivé, které se obvykle prodává v krabicích. Kefírovou kulturu můžeme v ideálním případě získat darem od přátel či známých, na internetu je pak možné vyhledat kontakty na lidi, kteří „tibetskou houbu“ zašlou poštou. Pozor: neměla by stát o moc více než poštovné a balné, houba během asi tří týdnů svůj objem přibližně zdvojnásobí, je to tedy velmi výnosný byznys! Výroba kefíru je velmi jednoduchá, je jen nutné dodržovat zásadu, že houba by neměla přijít do styku s kovem. Používáme proto výhradně skleněné, keramické nebo plastové nádoby a náčiní. Pro výrobu 1/4 l kefíru - tedy denní dávky pro jednu osobu - vložíme zhruba dvě polévkové lžíce kefírových zrn do skleněné nebo plastové láhve či jiné nádoby, zalijeme je 1/4 l čerstvého mléka a protřepeme. Láhev víčkem pouze přiklopíme, neutahujeme je, protože z kvasícího mléka se uvolňuje kysličník uhličitý. Láhev necháme stát při pokojové teplotě - můžeme ji například postavit na chladničku, která „vyrábí“ teplo. Obsah láhve občas protřepeme – není to ale nutné. Po 24 hodinách (i dříve) by měl být kefír hotový: Poznáme to podle typického kyselého aroma nebo podle toho, že se oddělí bílá hmota od průhledné tekutiny. Hotový kefír protřepeme a přecedíme přes umělohmotné (ne kovové!) sítko, na kterém zůstane tibetská houba. Proplachovat houbu na sítku i láhev před dalším použitím není nutné, naopak – zbytky kefíru lépe nastartují další kvašení.
Podrobnější text najdete na našich webových stránkách ireceptar.cz. Celý článek najdete v dubnovém čísle časopisu Receptář.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.