Rada pro tento den - 11.11.

Těmto užitečným predátorům hmyzí říše můžeme pomoci především tím, že zachováme jejich přirozená zimoviště, do kterých se hromadně stěhují na podzim. Z okrajů obdělávaných pozemků neodstraňujeme staré stromy, remízky či rozptýlenou zeleň na porostlých mezích. Slunéčka i jejich vývojová stadia jsou značně citlivá na chemické přípravky. Kritické bývá především jarní období, kdy se slunéčka po přezimování musí dostatečně napást, aby byla schopna založit dostatečně početnou populaci. Slunéčko sedmitečné pozná určitě i prvňáček. Ale její larvu či kuklu může pěstitel lehce zaměnit za zárodek škůdce a na jaře je zlikvidovat postřikem. Jak tedy bezpečně poznat všechny vývojové fáze slunéček? U jejich dospělců je to vcelku jasné - mají oválné polokulovité tělo, velké 1-9 mm a pestře zbarvené s typickými skvrnami. Tykadla mají krátká, nitkovitá, na konci s paličkou - to je odlišuje od podobné, ale škodlivé mandelinky bramborové. Larvy slunéček jsou protáhlé, většinou šedomodře až černě zbarvené s barevnými světlými skvrnami. Někdy jsou ale bílé, neboť mají tělo pokryté bělavými voskovými vlákny. Pro povrch těla jsou příznačné četné, pravidelně uspořádané hrbolky, z nichž vyrůstají krátké svazečky štětinek. Nepohyblivé kukly jsou rovněž pestře zbarvené a najdeme je připevněné na rostlinách. Kromě nejznámějšího reprezentanta slunéček, slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata) je u nás známo přes 70 druhů slunéčkovitých brouků. Například menší slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata), velké, žluté, tmavě skvrnité slunéčko z rodu Propylea a mnoho dalších. Zbarvením a počtem skvrn jsou slunéčka velmi proměnlivá, často je od jednotlivého druhu známo i několik desítek barevných odchylek.