Queen poprvé použili syntezátory a tím dobyli Ameriku

16. červenec 2015

Na přelomu 70. a 80. let byla skupina Queen uznávanou veličinou. Jejich alba se prodávala po celém světě, jen na americké vrcholky hitparád ne a ne dosáhnout. Nastal ideální čas plně se soustředit na zaoceánský trh a naplno zabodovat.

Bylo potřeba trefit se do vkusu Američanů a dva nejsilnější autoři ve skupině věděli, jak na to. Zatímco zpěvák Freddie Mercury vsadil na tradiční rock´n´roll v písničce Crazy Little Thing Called Love basista John Deacon vymyslel geniální funkovou linku a vlastně i celý hit Another One Bites The Dust.

Zatímco Freddieho skladba byla natočena během prvních studiových prací v létě roku 1979 a ještě před Vánoci se objevila na singlu, Johnův příspěvek přišel až během nahrávání nadpoloviční většiny písní na jaře roku 1980. Obě dosáhly v zámoří na vrchol žebříčku, stejně jako celé album The Game. Nikdy to nezopakovali.

Zvláštností bylo také použití syntezátoru. Jestliže se Queen do té doby chlubili, že na svých albech tento nástroj nepoužívají, tentokrát to naopak vypíchli jako klad. Všechno je jednou poprvé a desce z roku 1980 tento nástroj rozhodně sluší.

The Game od začátku až do konce na Queen až nečekaně drží pohromadě, nikdy před tím ani potom už kapela neměla na jediném albu tolik potenciálních hitů. Bubeník Roger Taylor výtečně zpívá svou Rock It a Brian May se hlasově vytáhl zase ve své Sail Away Sweet Sister.

Po Noci v opeře šlo o další mistrovský kus v diskografii jedné z nejuctívanějších (a pro mnohé nejpřeceňovanějších) rockových skupin minulého století.

Spustit audio