Putování za tureckým fezem

Kdo by neznal dobové kresby Turků s červeným fezem na hlavě. Patřily k době, kdy Západ ve velkém objevoval muslimský svět. Cestovatelé se odsud vraceli s prvními fotografiemi a evropští karikaturisté hledali, co by nejlépe vystihovalo ony podivné lidi mohamedánské víry.

Už počátkem 19. století sultán zavedl fezy jako standardní součást mužského oděvu, která měla stírat rozdíly mezi stavy a vyznavači různých náboženství. Červené fezy byly v Osmanské říši ještě před sto lety součástí vojenské uniformy. Od Balkánu přes Turecko a dnešní Sýrii až po Arabský poloostrov je nosili i ctihodní muži nebo úředníci. Tyhle kónické čapky byly prostě všude. Kde jsou ale fezy teď?

V Turecku je krátce po rozpadu Osmanské říše zakázal nový autoritářský vládce Mustafa Kemal. Tak jako třeba arabské písmo totiž fezy připomínaly staré pořádky, pro které nebylo v nové republice místo.

Ani v ostatních částech někdejšího impéria ale fezy nedopadly lépe. Vezměme si třeba Jeruzalém: Nenosí je nikdo, jen ve Starém Městě obchodníci nabízejí fezů celé komínky, i když se jim tu říká tarbúše. Jde ale o čapky dovezené ze Sýrie a nabízené za nějakých sto korun.

Jen vzácně se však dá u starožitníků narazit na staré původní fezy z osmanské éry. Jejich cena se pohybuje v tisícikorunách. A jestliže dnešní napodobeniny si odvážejí turisté z Orientu do Evropy, tyhle vzácné fezy měly cestu přesně opačnou. Pocházejí totiž ze Strakonic.

Vyrábět se tam začaly před dvěma sty lety. Když pak Rakousko-Uhersko zavedlo pravidelné lodní spojení s Orientem, vyváželo se ze Strakonic do Osmanské říše až neuvěřitelných 1,25 miliónu fezů ročně. Samozřejmě je řeč o továrně Fezko, která si tuto pokrývku hlavy zvolila i jako námět své firemní značky.

Čas ale fezy neodvál jen z Blízkého východu. I ve Strakonicích už dávno nemyslí na mužské hlavy, ale na textilní potahy pro automobily.

Břetislav Tureček, Český rozhlas, Jeruzalém