Ptačí zpěv jako seznamovací inzerát

6. březen 2001

Je pozdní večer, pomalu se stmívá a na špičce štítu sousedního domu zplna hrdla zpívá kos. Stojí za to se na chvilku zastavit a zaposlouchat se do melodie ptačího zpěvu. A zcela jistě nebudeme jediní, koho kosí koncert upoutal. Také kosí samičky v širokém okolí pečlivě naslouchají. Na rozdíl od lidského posluchače, ale vnímají zpěv jako životně důležité sdělení. Právě podle zpěvu si totiž vyberou budoucího otce svých potomků.

Jenže jaké poselství sameček svým zpěvem vysílá do okolí? Co se o něm samička ze zpěvu dozví?

Ptačí samičky dávají přednost samečkům schopným vyloudit z hrdélka komplikovanější popěvky. Jejich volba není založena na estetických kritériích. Pták, který se dokázal naučit složitější variantě nápěvu, mívá lépe vyvinutý mozek, především tu část, kde je umístěno hlasové centrum. To jej předurčuje nejen ke krásnějšímu zpěvu, ale i ke zvládnutí dalších náročných úloh, jež před něj staví každodenní život.

Ptáci se učí zpěvu ještě jako mláďata. Vyvinutější mozek dokonalejšího ptačího zpěváka je proto neklamným svědectvím dobré kondice, jejíž základy pták získal během mládí prožitého v pohodě a dostatku. Špatně rostoucí hladové mládě má úplně jiné starosti než se cvičit ve zpěvu a na jeho pěveckých dovednostech se to v dospělosti projeví. Pozorování švédských rákosníků ukázala, že samečci se širším pěveckým repertoárem jsou skutečně mohutnější a silnější než jejich sokové s užším rejstříkem.

Velikost mozku a s ní spojené schopnosti jsou ale zcela nepochybně podmíněny i dědičnými vlohami. To se podařilo prokázat americkým přírodovědcům hned u několika ptačích druhů. Pěvecký talent a další "duševní schopnosti" dědí nejen australské zebřičky, které krásou zpěvu nijak nevynikají, ale i u mnohem lepších zpěváci z řad rákosníků.

Nádherný večerní kosí zpěv si proto můžeme do lidské řeči přeložit asi následujícími slovy: "Jsem zdravý a silný. Najdu dostatek potravy pro nás dva i pro naše mláďata. Vyhledám takové místo pro stavbu hnízda, kde budeme chráněni před všemi nepřáteli. Zaženu každého vetřelce, který by se nám chtěl nastěhovat do sousedství. Jsem pro tebe ten nejlepší partner a pro naše potomky ten nejlepší otec."

Kdo by odolal takové "reklamě", zvláště když ptačí hlasovou vizitku můžeme považovat za "místopřísežné prohlášení". Nelze ji totiž zfalšovat. Slabý a "hloupý" sameček vybavený nedokonalým mozkem nedokáže komplikovaný zpěv svých zdatnějších soků imitovat.

Vědci se úporně brání nepřesným přirovnáním zvířecího chování k dění v lidské společnosti. Nicméně americký biolog Timothy DeVoogd přirovnal dokonalý a bohatý zpěv ptačího samečka k luxusní limuzíně nebo akademickému titulu, které mohou vdavekchtivé dívce rovněž naznačit, že právě tento muž je vhodným životním partnerem pro ni a vhodným otcem pro její děti. DeVoogd k tomu ale dodává, že ptáci nejsou profesoři evoluční biologie a při výběru vhodného životního partnera neuvažují o principech přírodního výběru tak, jak jej formuloval Charles Darwin. My k tomu můžeme jen podotknout, že rozdíl mezi zvířecí říší a lidskou společností spočívá i v tom, že si naštěstí zdaleka ne všechny dívky vybírají manžela jen podle auta a titulu.

Zjištění, že ptačí zpěv je vlastně reklamní vysílání, neubírá večernímu kosímu koncertu na kráse. Navíc nezbavilo ptačí zpěv všech tajemství. Zůstává záhadou, jak samičky stanovují pořadí ve své soukromé soutěži o nejlepšího zpěváka. Není to nic jednoduchého. Vědci vybavení výkonným počítačem schopným analyzovat vzory ptačího zpěvu potřebují k odhalení autora složitějších nápěvů tři hodiny usilovné práce. Samička rákosníka zvládne tentýž úkol během deseti minut.

Další záhadu představuje skutečnost, že ptačí samičky nebývají svému pečlivě vybranému životnímu partnerovi věrné. Trvalé partnerské páry vytvářejí ptáci více než 90% druhů. Ale jen u pětiny je tatínkem všech mláďat v hnízdě trvalý partner samičky. U většiny druhů se samičky páří nejen s trvalým partnerem, ale i s cizími samci a v hnízdě proto vyrůstají i "nemanželští" potomci.

Proč to samičky dělají? Pokud si vybraly za stálého partnera nejzdatnějšího samce, neměly by mít zájem plodit potomky se slabšími samečky, kteří zůstali na ocet. Ukazuje se ale, že někteří velice zdatní samečci občas pohrdnou usedlým životem a vydají se na zálety, při nichž tito ptačí donchuáni "lámou srdce" usedlých samiček jako na běžícím pásu.

Ale to už se opět ocitáme na tenkém ledu srovnávání zvířat s lidmi a bude proto lepší, když přestaneme mluvit a znovu se zaposloucháme do kosího zpěvu.

ČRo 2 - PRAHA, Meteor, sobota 8.05

Vysílání 10. března 2001

Spustit audio