Psycholožka: Cholerik je závislý na lidech. Ale ne proto, aby na ně řval

6. červen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Naštvaný

Velký vztekloun, který nikomu nedá nic zadarmo a jenom na všechny řve? Podle psycholožky Marty Boučkové je skutečnost někde jinde.

Cholerik je obvykle hodně zaměřený směrem ven, tedy k lidem, které ke svému životu nutně potřebuje. Ale ne proto, aby na ně jen řval. Spíš aby jim sděloval pocity, dělil se o radost i trápení, o problémy a traumata. „Patří k labilním typům. Je náladový,“ vysvětluje psycholožka.

„Když má ale dobrou náladu, dokáže být zlatý,“ překvapuje. Cholerici sami choleriky vnímají pozitivně. Řeknou si totiž: „Vždyť aby se to někam pohlo, tak je třeba občas tlačit a na férovku říct, jak se věci mají.“ Ale třeba na melancholika je „hlučné, a hlavně až příliš“.

Cholerik vs. melancholik

Melancholik a cholerik mají paradoxně společnou náladovost. „Oba totiž ihned reagují na změnu. Cholerik to dá najevo okamžitě, zatímco melancholik změnu vstřebává uvnitř.“ Melancholici jsou tiší, ale rozhodně ne klidní. „To je zásadní omyl.“ Melancholik má totiž vnitřní bariéru na to, aby ukázal svůj neklid.

Často si taky sám sebou není jistý a má problém s komunikací. „Mohl by se totiž dozvědět, že si věci moc bere.“ Jeho duše má ráda řád, čistotu. Je velmi křehká a senzitivní. „Dokáží ale taky být velmi loajální, držet s vámi basu. Sice někdy pesimisticky laděnou, ale drží,“ dodává Marta Boučková.

Ostatní záznamy poraden najdete v Dopoledni s Dvojkou.

autoři: lup , Jiří Holoubek
Spustit audio