Psycholog: Pro dítě je lepší, když je trochu víc namyšlené

„Když jdu do hloubky jakéhokoli problému klienta, vždy narazím na nesprávný vztah mezi rodiči a dětmi. Případně na ještě podstatnější vztah: dítě-matka,“ říká psycholog Alekos Kufudakis.

Podle něj se tento kdysi špatně založený vtah (a to včetně nesprávně nastaveného sebevědomí) odráží až po letech v partnerských krizích. Takový je i příběh paní Dany.

Alekos Kufudakis doporučuje zajít k psychologovi, který se bude snažit udělat to, co nezvládla rodina. „Úplně každý z vás je něčím zajímavý! Neexistuje jediná lidská bytost, která by byla absolutně nezajímavá. Daniny rodiče měli hledat perličky na dně své dcery a pomáhat jí je dál rozvíjet.“

Rozdíl je ve výchově

Kde je ale ve výchově dítěte hranice mezi správnou sebedůvěrou a namyšleností? Psycholog tvrdí, že pro život vašeho potomka je daleko lepší, pokud „je trochu víc namyšlený, než aby se podceňoval“. To je totiž základní rozdíl mezi výchovou rodičů, kteří žijí na Západě.

„Má úžasná máma Olga mi denně dávala taková kvanta lásky, že z toho žiju dodnes,“ svěřuje se psycholog Alekos Kufudakis|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

„Podívejte se do USA, kde uvidíte děti adorované až na půdu. Z pohledu Evropana jsou to nesnesitelné existence. Z Američanů ale vyrostou sebevědomí lidé, kteří si asertivním způsobem prosazují vlastní životní zájmy,“ popisuje Kufudakis.

Jak začít? U sebe...

„Tady se ale v rámci kolektivní výchovy nenosí vyzdvihovat jedince a každý je tlačený do umělé emocionální střízlivosti. Pak jsou tady všichni jakoby zapšklí, zakřiknutí, bez sebevědomí. A trpí tím celá společnost.“

Abyste mohli mít rádi ostatní, musíte začít u sebe. Rozhodně neplatí, že když máte rádi sebe, tak nemáte rádi ostatní. Základem je rodičovská láska, kterou když svému dítěte dáte beze zbytku, tak pak bude taky sebevědomým jedincem.