Pryskyřník na naší louce zůstal pryskyřníkem
V Meteoru jsme si už vyprávěli o jménech stromů a obilovin, která zůstala k našemu podivení po dlouhá staletí nezměněna a jsou i dnes běžně známa. S ing. Karlem Smrčkem se i tento týden vydáme do naší krajiny za běžnými rostlinami.
Začneme obyčejným pryskyřníkem, o němž Mathioli v 16. století píše: Poněvadž tito Ranunculi též moci jsou, totiž to, že přiložením na tělo zpryskyřují a zžírají, nevědouce jim jiného jména českého, pryskyřníky je jmenovati budeme, dokavadž jich nikdo jinak nepokřtí. Dosud se tak nestalo a pryskyřník je i na naší louce pryskyřníkem. Z poznámky lze s určitou jistotou soudit, že název pryskyřník nesly tyto byliny už dávno předtím, než byl Mathioliho Herbář aneb Bylinář sepsán.
Všude na rumištích roste plevel známý jako penízek. Je to také jeho oficiální český název a už v roce 1517 píše Černý ve svém Herbáři aneb Zelináři: Penízek semeno má co peníze. Název tedy nemůže být prastarý, ale je bezpečně vázán na dobu, kdy se u nás objevily první ražené peníze.
Ve zcela jiné kapitole Mathioli píše: Kopřivy tak jsou obyčejné, že i potmě a v noci dotknutím poznati a vcítiti se mohou, protož není potřebí obšírnými slovy jich popisovati. Jméno snad pochází od starého základu - kropiva, kropiti - , který se v odvozených tvarech objevuje i v okolních slovanských zemích. Odedávna se spařené, horkou vodou pokropené kopřivy dávaly jako krmivo drůbeži i dobytku. Lidé si z nich připravovali i polévku a odtud pochází i lidový název oukrop. Kopřiva rostla všude na mezích a loukách. Kosila se, ale neničila. Zde je třeba nejspíš hledat i původ staročeského pojmenování nemanželských dětí slovy kopřivec či kopřivník, protože byly zplozeny pod záštitou kopřiv.
Potkáme-li v přírodě nevýrazně červenou kvetoucí zeměžluč, pak si připomeňme, že už v nejstarším Herbáři aneb Zelináři z r. 1517 píše Černý: Je to bylina velice hořká, proto ji také zeměžluč jmenují. Oficiálně se tak jmenuje dodnes.
